celkové řešené lokality
je jednoznačné, že areál bývalého cukrovaru může mít při své poloze a rozloze naprosto zásadní vliv na budoucí rozvoj šlapanic. v tuto chvíli sice leží mimo těžiště společenského života města, které je zcela zjevně v okolí trojúhelníku masarykova nám., zámečnického nám. a gymnázia, nicméně leží na historické spojnici právě tohoto trojúhelníku a nádraží, v sousedství polikliniky a fotbalových hřišť. argumentem nad všechny je pak prosté konstatování jeho rozlohy, na které se může odehrát věcí tolik, že by vychýlily život lecjakého města. nicméně jsou tu také „ale,“ která významně ovlivňují budoucí vývoj a sílu, kterou budoucí nové městské centrum může mít. ekologické zátěže, které komplikují prostorové uspořádání a omezují využití nových ploch a do jisté míry nejistota investiční síly města a absence konkrétního zadání.

sýpka
převážně defenzivní povaha sýpek, chránící svůj obsah proti nechtěným klimatickým účinkům i cizímu člověku, chtěně vytváří dojem nepřístupného, do sebe zavřeného. se stavebními otvory sloužícími primárně pro větrání lze o sýpce uvažovat jako u domu bez oken. návrh se snaží bez dominantní ztráty původní substance a zachování obrazu domu nabídnout nové vnímání. z uzavřeného na otevřený, z technického na občanský, z tichého na mluvící. v rytmu současné tektoniky fasády dům otevírá společenské prostory k dialogu s venkovní pozorností. tím do sebe dům vtahuje energii, stává se živým, ukazuje děje, je symbolem kulturního dění města. stavební struktura uvnitř domu, díky respektování trojího traktování, zůstává ve velké míře odpovídající náplni stavby zachována. je také hlavním výrazovým prostředkem interiéru, nabízí přímý kontakt s původním objektem a jeho hodnotami.