Stávající komplex Základní školy nás fascinuje. Efektivní dvoutrakt provokativně kombinující symetrii a asymetrii s nevídanou prosvětleností všech prostor. Příjemné proporce domů, otvorů, vnitřních prostor, lapidární provozní logika, jasný a velkorysý vstup, ani sorela ani modernismus, nádech něčeho severského. Komplex zákoutí, dvorů a dvorků, souhra s venkovní částí areálu. To vše jsou témata, která bereme za svá a která posilujeme doplněním požadovaných budov a provozů.

Nové školní křídlo pro druhý stupeň umisťujeme do jediného logického místa, jako třetí křídlo samozřejmě a bez zbytečných otázek doplňující školní areál a zároveň pomáhající zformovat dva nové dvorky. Křídlo je napojeno na velkorysé vnitřní schodiště stávající budovy na všech úrovních, čímž naplňuje její vnitřní logiku tří vertikálních jader a stává se integrální součástí stávajícího komplexu.

Halu navrhujeme jako viditelný landmark, nový orientační bod a zároveň nedílnou součást stávající školy se symbolickým významem sokolovny.

Pavilon chápeme jako pointu mikrourbanismu školního areálu, která může nebo nemusí být realizována. I v případě nerealizace pavilonu zadavatel získává smysluplný školní areál s významně navýšenou kapacitou.

Sportovní hala formuje nový vstup do areálu, který ústí na piazzetu, která je svou otevřeností protikladem ke klidnějším dvorkům, umožňuje expanzi sportovních či kulturních akcí a která může nebo nemusí být uzavřena pavilonem pro 1. stupeň s vlastním vstupem. Po realizaci 1. etapy patří piazzeta hale, po realizaci 2. etapy tvoří předprostor a nový bezpečný vstup do pavilonu pro první stupeň.

Návrh v obou svých etapách posiluje význam míst mezi jednotlivými křídly budovy a doslovně formuluje exteriérové části školy, dvorky. Místa přiléhající ke školní jídelně jsou navrženy jako “přestávkové” dvory, snadno kontrolovatelné a uzavřené. Uzavření pomáhá loubí s krytým stáním kol, hospodářským zázemím, zásobováním jídelny. Místa po obou stranách stávající tělocvičny jsou navržena spíše pro venkovní výuku, pro skupiny dětí s učitelem, byť uvnitř uzavřeného areálu.

Navržená lávka přes Labe kopíruje trasu původního mostu spojujícího zámek se Starou Boleslaví a obnovuje zaniklou cestu k zámku. Ta je v současnosti patrná pouze z umístění arkýře na zámku a pozůstatků starého kamenného mostu, jehož nejzachovalejší část nalezneme přímo u vstupu do zámku vedle starého mlýna. Návrh s tímto historickým kontextem přirozeně pracuje – lávka je orientována na osu starého mostu, oblouková mostní konstrukce navazuje na starý kamenný most, barevnost mostu je inspirována sgrafitovou fasádou z přilehlého zámku. Podélný profil lávky vychází z historických obloukových mostů a je přizpůsoben požadavkům povodí Labe na průjezd lodí. Příčný profil je dimenzován tak, aby zajistil pohodlný průjezd cyklistů a bezpečí chodců, kteří se rozhodnou na lávce zastavit a dívat se po okolí.

Lávka je řešena jako obloukový most s horní mostovkou a ocelovými kyvnými vzpěrami, které podpírají mostovku proti oblouku. Mostovka a nosný oblouk jsou ve vrcholu oblouku pevně spojeny. V příčném řezu jsou mostovka i oblouk řešeny jako dvoutrámové konstrukce s bočními konzolami. Tvarové řešení oblouku respektuje obrys průplavního prostoru o rozměrech 25,0×7,0 m.

Navrhujeme sebevědomou městskou školu s jasným a funkčním rozvrhem. Školu s paletou prostorů s vlastní identitou – od malých a intimních po velké, kde se člověk cítí být součástí celku. Školu, která i přes prostorová omezení pozemku nabízí množství venkovních prostor – dvorní zahrada, střešní zahrada, hřiště na střeše tělocvičny.

Budovy základní školy a polyfunkčního objektu navrhujeme jako dvojici s podobným DNA: příbuzný prostorový rozvrh, příbuzná technická estetika, společný sjednocující parter. Přízemní sokl obě budovy propojuje, tvoří uliční frontu a přirozeně integruje sportovní halu, která je jinak téměř samostatně fungující budovou u kolejí. Budovy svou vzájemnou polohou vychází z návrhu čtvrti, k ulici jsou pevné a směrem dovnitř vytváří školní zahrady na terénu.

Navrhované budovy jsou pevnou “vstupní branou” do prostoru nové městské čtvrti s vysokou věží, vymezují jasné veřejné prostory v logické souvislosti s vnitřním uspořádáním interiéru budov. Do ulic a náměstí se budovy otáčí živým parterem a umožňují vzájemné propojení.

Předkládáme návrh s jednoduchým a přehledným dispozičním schématem interiéru i okolí, který odpovídá požadavkům pro soudobou výuku a společenskou roli školy, racionální ekonomickou stavbu. Dopravní řešení okolí zohledňuje požadavky bezpečných cest do školy a umožňuje přístup z různých stran a různými prostředky. Návrh rozvíjí kvality místní krajiny – nivy řeky Litavy a zmizevší soustavy rybníků.

Základním konceptem urbanistického řešení je vytvoření parkového předprostoru školy se stávajícím rybníkem a zachováním maximálního množství vzrostlých stromů. Tento předprostor přirozeně vede žáky k jedinému hlavnímu vstupu na severní fasádě budovy. Park přirozeně propojuje všechny možné směry přístupu ke škole.

Škola je tradičně a logicky rozdělena do dvou částí – hlavní budovy a tělocvičny. Hlavní budova školy má dvě nadzemní podlaží a suterén, skrze který je propojena s budovou tělocvičny. Budova tělocvičny má vlastní vstup, sklad i šatny, může tedy fungovat jako samostatná jednotka.

Navrhujeme veřejnou i soukromou výstavbu v podstatě tradičního městského formátu. Městské bytové domy, které v přízemí mají obchodní, dílenské, společenské prostory. V patrech jsou byty různých velikostí, pro různé skupiny uživatel. Jednotlivé domy disponují zahradami ve vnitroblocích, které jsou přístupné buď domem nebo přímo z ulic.
Navrhujeme přístavbu historické budovy továrny Linserky s velkorysou univerzální halou. Halu a patra přístavby stejně jako historickou budovu lze využívat mnohými způsoby, dle potřeb kreativní čtvrti.
Drtivá většina Papíráku je obytnou zónou. Toto řešení umožňuje veřejný prostor oprostit od členění, které vyžadují jiná dopravní zařazení. Otevíráme tedy veřejný prostor lidem a nepodřizujeme jej dopravnímu řešení. V tomto jednoduchém řešení leží primární způsob nalezení nutné univerzality a využitelnosti sdílených veřejných prostor!
Charakter čtvrti tvoříme především udržením menšího měřítka zástavby a stopy historických bloků.

Měřítko Papíráku není určeno regulacemi a velikostmi automobilů a jejich provozu, měřítko Papíráku je měřítko lidské, určené nároky člověka – chodce, cyklisty, běžce, souseda. Členíme bloky tradičním způsobem dům / zeď, soukromé / veřejné s jasně definovaným hranicemi. Využíváme tradiční materiály a rozvíjíme téma vody a stromů v ulicích.