Na kraji modernistického sídliště nového Břevnova dle regulace Ladislava
Machoně, stojí v parku solitér polikliniky Pod Marjánkou od Richarda F.
Podzemného. Vysoká vertikální deska se prolíná s deskou nízkou horizontální.
Budova polikliniky byla ve své době vrcholem současné architektonické
produkce. Má jednoduché, flexibilní a přehledné uspořádání. Je pro uživatele
pohodlná. Má vhodně orientované pracoviště i světlé chodby/čekárny.
Přestože se jedná o v jádru modernistickou stavbu, umí dotvářet a kladně
ovlivňovat své okolí. Využívá usazení ve svahu – je přístupná z obou jeho stran
skrze velkorysé foyer. Dotváří ulici Pod Marjánkou.
Konstrukční a z ní plynoucí dispoziční řešení se elegantně propisuje do členění
fasád, respektive výtvarného řešení a působení celku.

Nové křídlo vytváří celek s křídlem původním.
Prostorové uspořádání nového křídla budovy umožňuje nejen flexibilní úpravu
dispozic jednotlivých ordinací / pracovišť, ale celých oddělení. Ty lze podle
potřeby vymezovat průhlednými příčkami z celku polikliniky jakkoli je potřeba,
což je v návrhu dobře viditelné na příkladu dětského oddělení.
Zároveň systém světlíků a průhledů vnitřkem budovy umožňují snadnou
prostorou orientaci návštěvníků a kvalitní vnitřní prostředí. Čekárny jsou
součástí koridorů, podobně jako v historické budově. Hlavní schodiště nového
křídla umístěné přímo u hlavního vstupu je doplněno požárními schodišti v
krajích budovy, které lze zároveň využívat během běžného provozu při pohybu
po budově.
Nové východní křídlo vhodně využívá sousedství s parkem u východní fasády,
kam v tuto chvíli ústí pouze obslužný dvůr s parkovištěm. K východní fasádě
navrhuje do budoucna (v 2. etapě) umístit prostory kantýny, která se může
otevřít právě do prostoru stávajícího parčíku. Nicméně už v tuto chvíli upravuje
novostavba stávající situaci: Do parku je orientována plnohodnotná fasáda
domu, podél které je vedeno široké schodiště. Do parku je orientován budoucí
vstup terénních sociálních služeb a zpevněná piazzetta

Navrhujeme školu, která definuje své okolí. Z pole vytváří náměstí, ulice, zahrady, dvory. Otevírá se směrem k městu, aby vítala ty, kteří přichází mezi hřišti stejně jako ty, co přijdou od autobusu, auta či Nové papírny.

Navrhujeme novou lomenou Školní ulici se školním náměstím, která propojuje Šikulovu a Palackého ulici – centrum, sportoviště, školu i cesty mezi poli. Své okolí určuje škola svým tvarem. Jednotlivá křídla jsou logickým východiskem členění provozu školy. Křídlo tělocvičny, jídelny a zázemí, prvního a druhého stupně. Nic pod zemí, vše na terénu.
Propojeno společnou a velkorysou halou.

Křídla vymezují vstupní náměstí, dvůr pro jídelnu, dvorek prvního i druhého stupně. Na pláni, mnohost na červeném koberci.

Navrhujeme sebevědomou městskou školu s jasným a funkčním rozvrhem. Školu s paletou prostorů s vlastní identitou – od malých a intimních po velké, kde se člověk cítí být součástí celku. Školu, která i přes prostorová omezení pozemku nabízí množství venkovních prostor – dvorní zahrada, střešní zahrada, hřiště na střeše tělocvičny.

Budovy základní školy a polyfunkčního objektu navrhujeme jako dvojici s podobným DNA: příbuzný prostorový rozvrh, příbuzná technická estetika, společný sjednocující parter. Přízemní sokl obě budovy propojuje, tvoří uliční frontu a přirozeně integruje sportovní halu, která je jinak téměř samostatně fungující budovou u kolejí. Budovy svou vzájemnou polohou vychází z návrhu čtvrti, k ulici jsou pevné a směrem dovnitř vytváří školní zahrady na terénu.

Navrhované budovy jsou pevnou “vstupní branou” do prostoru nové městské čtvrti s vysokou věží, vymezují jasné veřejné prostory v logické souvislosti s vnitřním uspořádáním interiéru budov. Do ulic a náměstí se budovy otáčí živým parterem a umožňují vzájemné propojení.

Předkládáme návrh s jednoduchým a přehledným dispozičním schématem interiéru i okolí, který odpovídá požadavkům pro soudobou výuku a společenskou roli školy, racionální ekonomickou stavbu. Dopravní řešení okolí zohledňuje požadavky bezpečných cest do školy a umožňuje přístup z různých stran a různými prostředky. Návrh rozvíjí kvality místní krajiny – nivy řeky Litavy a zmizevší soustavy rybníků.

Základním konceptem urbanistického řešení je vytvoření parkového předprostoru školy se stávajícím rybníkem a zachováním maximálního množství vzrostlých stromů. Tento předprostor přirozeně vede žáky k jedinému hlavnímu vstupu na severní fasádě budovy. Park přirozeně propojuje všechny možné směry přístupu ke škole.

Škola je tradičně a logicky rozdělena do dvou částí – hlavní budovy a tělocvičny. Hlavní budova školy má dvě nadzemní podlaží a suterén, skrze který je propojena s budovou tělocvičny. Budova tělocvičny má vlastní vstup, sklad i šatny, může tedy fungovat jako samostatná jednotka.

Černý Most je místo, které většina lidí zná hlavně jako přestupní stanici. Místo se špatnou pověstí – nepřívětivé a zanedbané. Právě konkrétně špatný stav lávek nad autobusovými odjezdy, který je způsoben jak nedostatky při výstavbě tak dlouhodobým zanedbáním údržby způsobeným i nejasnostmi ohledně správy, vedl k úvahám, jak s terminálem dál.

My chceme vytvořit na Černém Mostě kvalitní, tedy příjemné, přehledné, bezpečné a pohodlné městské prostředí. Toho nelze dosáhnout bez zásadního zjednodušení prostorových vztahů v rámci terminálu a jeho předprostoru. Neboť prostorová komplikovanost je společný jmenovatel, ze kterého plyne náročnost údržby, množství bariéry v pohybu i vznik pocitově nebezpečných situací. Proto navrhujeme stavebně jednodušší a pro uživatele prostorově srozumitelnější řešení. Ohledně lávek nad autobusovým terminálem jsme došli k závěru, že v případě jakékoliv jejich rekonstrukce dojde za cenu značných nákladů sice k odstranění technických nedostatků, ale fixuje se stávající rozložení včetně všech finanční náročnosti údržby a všech dalších neduhů, které toto řešení má. Je to např. kvůli pozici sloupů v úrovni stávajícího autobusového terminálu. Proto považujeme za nutné tyto lávky odstranit a uvolnit si ruce k novému řešení, které nám umožní vytvořit respektive dokončit plnohodnotné městské prostředí, tedy náměstí příjemné pro chodce s živým parterem, stromy … a dopravním terminálem.

Náměstí jako přirozené těžiště území a dopravní terminál jako jednu stranu tohoto náměstí. Tedy jako součást městského prostředí (integrace dopravy do městského prostředí). Tak, že cestující, který čeká na autobus, přirozeně pobývá v ploše náměstí. Změna organizace pohybu autobusů, aby se při zachování stávající kapacity (výstupní stání a odstavná stání se nemění, nástupní stání se reorganizují ve stejném počtu) zkrátila vzdálenost a čas nutný k průjezdu terminálem. Zároveň autobusový terminál získává charakter ulice (vozovky) procházející plochou náměstí. Čitelné prostředí bez vizuálních i fyzických bariér, tedy komfort a bezpečí pro obyvatele/cestující, přehlednost pro cestující. Ale zároveň zachování klíčových prvků původní architektury jak v rámci plochy náměstí (betonová plastika, fontána) tak budovy terminálu (zaklenutí). Využití potenciálu střech jak pro cyklodopravu, tak pro expanzi veřejného prostoru, s možností diferencované nabídky aktivit.