Zadáním bylo postavit bowlingové centrum a  restauraci, s maximálním využitím původního hospodářského stavení.

Filosofií  řešení bylo fyzicky a prostorově zachovat původní objekt stodoly, po celé délce ho radikálně rozříznout a propojit s novým objektem, který je k objektu podélně dostavěn. Nevznikl kontrast mezi starým a novým, ale naopak celek, kde tato hranice není rozpoznatelná.

Pro hlavní čtyři bowlingové dráhy je využito původní kamenné lodi stodoly, část krovu stodoly je po celé délce zvednuta, otevřena a vodorovně prodloužena nad nově přistavěný objekt.  Koruna zdi původní stodoly tvoří zábradlí restaurace . Návštěvník restaurace tak vlastně nakukuje otevřeným krovem do původní stodoly – bowlingových drah. Pro další prostory restaurace bylo využito slepence hospodářských budov, navazujících na stodolu. Nestejnost výšek původních objektů se promítla v interiéru restaurace.

Opticky hlavním materiálem stavby jsou původní opravené kamenné zdi stodoly a prolínající se nové a staré dřevěné  konstrukční prvky natřené modro-šedo-zelenou lazurou. Obojí je doplněno velkými bloky žluto-béžového kletovaného betonu. Důraz je kladen na barevnou tlumennost a patinu materiálů.

Příkrý jihozápadní pozemek, uprostřed vilové čtvrti nad řekou, s výhledem na Prahu. 
Dům je rozdělen podélně na dva trakty. Přední trakt – obytná část – volný prostor bez dalšího dělení, který se  po celé délce fasády otevírá „širokoúhlými“ posuvnými skleněnými stěnami do údolí. Z obytného prostoru se stává exteriér. V zadním traktu kompaktní příslušenství, instalace, schodiště. Oba trakty jsou mezi sebou odděleny posuvnými stěnami z matného skla. Oblé tvary domu připomínají design rádií z 50. let, deformace je reakcí na geometrii pozemku a především vyjádřením obliby „netvarů“.  Dům  interpretuje funkcionalistické stavby v této části Prahy, zrcadlová symetrie je v kontextu stylu ironií. Obliba anonymní nestylové stavařské moderny. Obliba bunkrů v Normandii. Podnikatelské baroko.
“Pokud má parcela, jednoznačnou kvalitu – například ve výhledu do údolí – zabývám se logicky především maximálním zúročením – podtržením této kvality – jakékoliv přemítání o dalším tvarování domu je víceméně  nadbytečné.
Na architektuře mne zajímají věci, které nelze nadyzajnovat. Považuji za povinnost se jim podřídit. Na každém místě je dům předem navržen. Úkol je najít ho.
 Potom pouze  adekvátnost domu ve všech souvislostech a logicky dobrá vnitřní funkce. Hledat podstatu a nejjednodušší cestu návrhu, z bodu A do bodu B. 
Architekt by měl „věci“ zjednodušovat, nekomplikovat.“

Hospoda na vrchu Parukářka má dlouholetou tradici a místo slouží k setkávání lidí, pořádání kulturních akcí. Úkolem bylo navrhnout nový objekt namísto technicky a hygienicky nevyhovujícího objektu hospody a veřejných záchodků. Navržený objekt se skládá ze tří hlavních částí: 1.hospody pro kuřáky, 2.kavárny pro nekuřáky, 3.spojeného zázemí obou provozů, v centru půdorysu a 4.veřejných záchodků, které lze používat jak pro provoz restaurace, tak odděleně v jiném časovém režimu pro veřejnost. Pátou částí je de-facto venkovní část restaurace, tedy terasa na hraně kopce.

Navržený objekt je přimknutý k hraně kopce přímo nad vstupy do bunkrů, kopíruje tvar kamenné opěrné zdi a maximálně využívá hlavní kvality místa: výhledu na Prahu a výhledu do parku. Objekt je tvořen dřevěným pláštěm a je v maximální možné míře prosklen. Okna spolu s dřevěným pláštěm navazují na tradici altánových zahradních či parkových objektů, zájezdních hospod, stejně tak jako třeba Bruselského pavilonu. Architektura mimo styl, nadčasová, obyčejná a neagresivní.

V centru půdorysu je navrženo společné gastro zázemí pro dvě oddělené části. Klasická hospoda s výčepem, kouřením navazuje na tradici původního místa. Řešení dovoluje zvolit jak variantu s obsluhou ke stolům, tak přímý nákup u výčepu. Přirozenou součástí prostoru je místo „na stojáka“, na limonádu, pivo a z toho samého místa (které je blízko vstupu)  je možné odnést si pití a jídlo ven na terasu.

Obě části hospody, odborným žargonem „odbytový prostor“ nejsou výrazově odlišné, nabízejí tentýž sortiment služeb, ale díky oddělení dveřmi umožňují  různou míru pohodlí odlišným skupinám lidí. Rozdělení je navrženo tak, aby se mohly obě části hospody spojit v jednu, při speciálních příležitostech. Stejně tak je možné, že budoucnost ukáže, že rozdělení na dvě části není třeba a tedy se odstraní tři lehké dřevěné prosklené příčky s dveřmi a hospoda může sloužit jako jeden celek.

Při návrhu odbytového prostoru bylo myšleno na flexibilitu prostoru. Celý půdorys místností obepíná dřevěná lavice, stoly se k sobě mohou sestavovat v různých konfiguracích nebo je naopak možné odsunout je na stranu a pořádat koncert, dětský den a podobně.