Navrhujeme veřejnou i soukromou výstavbu v podstatě tradičního městského formátu. Městské bytové domy, které v přízemí mají obchodní, dílenské, společenské prostory. V patrech jsou byty různých velikostí, pro různé skupiny uživatel. Jednotlivé domy disponují zahradami ve vnitroblocích, které jsou přístupné buď domem nebo přímo z ulic.
Navrhujeme přístavbu historické budovy továrny Linserky s velkorysou univerzální halou. Halu a patra přístavby stejně jako historickou budovu lze využívat mnohými způsoby, dle potřeb kreativní čtvrti.
Drtivá většina Papíráku je obytnou zónou. Toto řešení umožňuje veřejný prostor oprostit od členění, které vyžadují jiná dopravní zařazení. Otevíráme tedy veřejný prostor lidem a nepodřizujeme jej dopravnímu řešení. V tomto jednoduchém řešení leží primární způsob nalezení nutné univerzality a využitelnosti sdílených veřejných prostor!
Charakter čtvrti tvoříme především udržením menšího měřítka zástavby a stopy historických bloků.

Měřítko Papíráku není určeno regulacemi a velikostmi automobilů a jejich provozu, měřítko Papíráku je měřítko lidské, určené nároky člověka – chodce, cyklisty, běžce, souseda. Členíme bloky tradičním způsobem dům / zeď, soukromé / veřejné s jasně definovaným hranicemi. Využíváme tradiční materiály a rozvíjíme téma vody a stromů v ulicích.

Nová radnice je deklarací otevřenosti v přístupu samosprávy k občanům, městu a hospodaření.

Inspirováni původním stavem navrhujeme novou budovu v čele podlouhlého náměstí
K. V. Raise. Radnice má tři podlaží. Přízemí je vizuálně velmi otevřené a obsahuje víceúčelový sál, zasedací místnost a podatelnu s infocentrem. V dalších dvou patrech jsou kancelářské prostory radnice a vedení města, která jsou propojena atriem prosvětleným lucernou.

Zvolené schéma je přehledné, neodděluje jednotlivá pracoviště od sebe a podporuje dojem společné práce. Zároveň nabízí patřičné prostory pro občany, kteří čekají a připravují se na jednání v prostoru atria. Prostory přízemí je možné podle potřeb různých akcí variabilně propojovat, včetně možnosti otevřít sál ven do plácku u potoka, a nebo přízemí používat nezávisle na provozu úřadu nad ním. A když zasedá zastupitelstvo ve velkém sále, tak je vidět z celého náměstí!

Estetiku radnice tvoří tenká hranice mezi občansky srozumitelnou vstřícností a důstojným reprezentováním síly města. Cihelná fasáda je mírně prolamovaná a její výraz se mění s pohybem slunce. V interiéru jsou použity trvanlivé materiály příjemné na dotyk, jako mosaz a modřínové dřevo, společně s teracovými podlahami a pohledovým betonem. Materiály které umí důstojně stárnout zajistí, že radnice bude městu sloužit po dlouhou dobu.

Černý Most je místo, které většina lidí zná hlavně jako přestupní stanici. Místo se špatnou pověstí – nepřívětivé a zanedbané. Právě konkrétně špatný stav lávek nad autobusovými odjezdy, který je způsoben jak nedostatky při výstavbě tak dlouhodobým zanedbáním údržby způsobeným i nejasnostmi ohledně správy, vedl k úvahám, jak s terminálem dál.

My chceme vytvořit na Černém Mostě kvalitní, tedy příjemné, přehledné, bezpečné a pohodlné městské prostředí. Toho nelze dosáhnout bez zásadního zjednodušení prostorových vztahů v rámci terminálu a jeho předprostoru. Neboť prostorová komplikovanost je společný jmenovatel, ze kterého plyne náročnost údržby, množství bariéry v pohybu i vznik pocitově nebezpečných situací. Proto navrhujeme stavebně jednodušší a pro uživatele prostorově srozumitelnější řešení. Ohledně lávek nad autobusovým terminálem jsme došli k závěru, že v případě jakékoliv jejich rekonstrukce dojde za cenu značných nákladů sice k odstranění technických nedostatků, ale fixuje se stávající rozložení včetně všech finanční náročnosti údržby a všech dalších neduhů, které toto řešení má. Je to např. kvůli pozici sloupů v úrovni stávajícího autobusového terminálu. Proto považujeme za nutné tyto lávky odstranit a uvolnit si ruce k novému řešení, které nám umožní vytvořit respektive dokončit plnohodnotné městské prostředí, tedy náměstí příjemné pro chodce s živým parterem, stromy … a dopravním terminálem.

Náměstí jako přirozené těžiště území a dopravní terminál jako jednu stranu tohoto náměstí. Tedy jako součást městského prostředí (integrace dopravy do městského prostředí). Tak, že cestující, který čeká na autobus, přirozeně pobývá v ploše náměstí. Změna organizace pohybu autobusů, aby se při zachování stávající kapacity (výstupní stání a odstavná stání se nemění, nástupní stání se reorganizují ve stejném počtu) zkrátila vzdálenost a čas nutný k průjezdu terminálem. Zároveň autobusový terminál získává charakter ulice (vozovky) procházející plochou náměstí. Čitelné prostředí bez vizuálních i fyzických bariér, tedy komfort a bezpečí pro obyvatele/cestující, přehlednost pro cestující. Ale zároveň zachování klíčových prvků původní architektury jak v rámci plochy náměstí (betonová plastika, fontána) tak budovy terminálu (zaklenutí). Využití potenciálu střech jak pro cyklodopravu, tak pro expanzi veřejného prostoru, s možností diferencované nabídky aktivit.

Proměna věznice v budovu soudu, zastupitelství a probační služby je výzva z podstaty.

Jak proměnit budovu, která je tak uzavřená do sebe, v budovu institucí, které mají budit důvěru veřejnosti v transparentnost jejich rozhodování a motivací? Celek dělíme na jasné tři části soudu, muzea a zastupitelství s vlastními vstupy a čely. Otevíráme zdi dvorů a historické průchody, vytváříme nové vstupy. V případě soudu vkládáme nové křídlo, které určuje charakter jeho části, soudobě, nesentimentálně. Muzeu zachováváme omšelost, dispozice, dvory za plechovými vraty.

Historickou budovu věznice členíme do tří základních částí v logice základního prostorového uspořádání stávající budovy. Západní části se stává soudem, severní střední část muzeem a východní zastupitelstvím a probační službou. Každá část má vlastní vstup, předprostor. Každá nabízí jiný charakter odpovídající instituci, která v ní sídlí. Jedním ze zásadních aspektů je i to, jaké části budova jsou otevřeny veřejnosti. Každá instituce má jasně prostorově i provozně oddělenou část budovy.

Prostory podkroví jsou využity pro technologické zázemí budovy.
Do historické budovy věznice je zasahováno v minimální možné míře. Jsou doplněny nové vstupy do prostor muzea a zastupitelství a společně s novým křídlem soudu je proměněna historická západní fasáda budovy na v arkádu vnitřního foyer. A právě adice nového soudního křídla je jediným, ale za to výrazným, soudobým vstupem do areálu věznice.

Celkové řešené lokality
Je jednoznačné, že areál bývalého cukrovaru může mít při své poloze a rozloze naprosto zásadní vliv na budoucí rozvoj Šlapanic. V tuto chvíli sice leží mimo těžiště společenského života města, které je zcela zjevně v okolí trojúhelníku Masarykova nám., Zámečnického nám. a gymnázia, nicméně leží na historické spojnici právě tohoto trojúhelníku a nádraží, v sousedství polikliniky a fotbalových hřišť. Argumentem nad všechny je pak prosté konstatování jeho rozlohy, na které se může odehrát věcí tolik, že by vychýlily život lecjakého města. Nicméně jsou tu také „ale,“ která významně ovlivňují budoucí vývoj a sílu, kterou budoucí nové městské centrum může mít. Ekologické zátěže, které komplikují prostorové uspořádání a omezují využití nových ploch a do jisté míry nejistota investiční síly města a absence konkrétního zadání.

Sýpka
Převážně defenzivní povaha sýpek, chránící svůj obsah proti nechtěným klimatickým účinkům i cizímu člověku, chtěně vytváří dojem nepřístupného, do sebe zavřeného. Se stavebními otvory sloužícími primárně pro větrání lze o sýpce uvažovat jako u domu bez oken. Návrh se snaží bez dominantní ztráty původní substance a zachování obrazu domu nabídnout nové vnímání. Z uzavřeného na otevřený, z technického na občanský, z tichého na mluvící. V rytmu současné tektoniky fasády dům otevírá společenské prostory k dialogu s venkovní pozorností. Tím do sebe dům vtahuje energii, stává se živým, ukazuje děje, je symbolem kulturního dění města. Stavební struktura uvnitř domu, díky respektování trojího traktování, zůstává ve velké míře odpovídající náplni stavby zachována. Je také hlavním výrazovým prostředkem interiéru, nabízí přímý kontakt s původním objektem a jeho hodnotami.