Navrhujeme rekonstrukci hotelu na Muzeum města. Původní
budovu hotelu s restaurací v parteru přeměnit na instituci městského
muzea se všemi jeho výstavními a vzdělávacími činnostmi a ambicemi,
v parteru také informační centrum, které se kromě informovanosti
turistů zabývá i kulturním životem ve městě, jeho pořádání a prodejem
vstupenek na tyto akce. V přízemí má být také malé bistro a volný
prostor pro spolkové a edukační činnosti pro potřeby institucí v
budově sídlících i pro potřeby města. Hotelový provoz, zcela odlišný
od provozu muzeálně-kulturního, vyžaduje i vysokou míru zásahů, aby
budova svému novému poslání mohla dobře sloužit.

Budova má jedinečné umístění v rámci náměstí, kdy je umístěna
na obou hlavních příjezdových osách (od Turnova/ Liberce a od
Ml. Boleslavi), což podporuje také její velikost a monumentální
architektonické pojetí, co se městských souvislostí týče. Tím se také
jeví vhodná pro instituci muzea na hlavním náměstí.

Nová instituce potřebuje velkorysý vstup, adekvátní jejímu
významu a potřebám. Hlavním vstupem mají přicházet turisti, kteří
navštíví město. Mají jej užívat místní chodící do muzea a na kulturně
společenské akce, návštěvníci infocentra. Musí být dimenzován i na
větší skupiny, především pro školy, které obzvláště v zimních měsících
muzeum ve výuce hojně navštěvují. Vstup má být proto zřetelný,
jednoznačný a prostorný, má být dobře viditelný z náměstí.
Pro tyto požadavky nevyhoví žádný ze stávajících vstupů z jižní
strany, které jsou charakteru spíše pro jednotlivce (pův. hotel a
restaurace), a před kterými je dnes rušný provoz a nedostatek
předprostoru.
Navrhujeme obnovit dvorek k jeho původnímu účelu a využít jej ke
vstupu. Vznikne tak předprostor, muzejní dvorek, první prostor vstupu
do muzea. Dvorek je možné využít k venkovním instalacím, je to
prostor, kde se rozmístí školní třída, než paní učitelka vyřídí vstup, kde
se dá posedět u kávy v horkých letních měsících.

Na kraji modernistického sídliště nového Břevnova dle regulace Ladislava
Machoně, stojí v parku solitér polikliniky Pod Marjánkou od Richarda F.
Podzemného. Vysoká vertikální deska se prolíná s deskou nízkou horizontální.
Budova polikliniky byla ve své době vrcholem současné architektonické
produkce. Má jednoduché, flexibilní a přehledné uspořádání. Je pro uživatele
pohodlná. Má vhodně orientované pracoviště i světlé chodby/čekárny.
Přestože se jedná o v jádru modernistickou stavbu, umí dotvářet a kladně
ovlivňovat své okolí. Využívá usazení ve svahu – je přístupná z obou jeho stran
skrze velkorysé foyer. Dotváří ulici Pod Marjánkou.
Konstrukční a z ní plynoucí dispoziční řešení se elegantně propisuje do členění
fasád, respektive výtvarného řešení a působení celku.

Nové křídlo vytváří celek s křídlem původním.
Prostorové uspořádání nového křídla budovy umožňuje nejen flexibilní úpravu
dispozic jednotlivých ordinací / pracovišť, ale celých oddělení. Ty lze podle
potřeby vymezovat průhlednými příčkami z celku polikliniky jakkoli je potřeba,
což je v návrhu dobře viditelné na příkladu dětského oddělení.
Zároveň systém světlíků a průhledů vnitřkem budovy umožňují snadnou
prostorou orientaci návštěvníků a kvalitní vnitřní prostředí. Čekárny jsou
součástí koridorů, podobně jako v historické budově. Hlavní schodiště nového
křídla umístěné přímo u hlavního vstupu je doplněno požárními schodišti v
krajích budovy, které lze zároveň využívat během běžného provozu při pohybu
po budově.
Nové východní křídlo vhodně využívá sousedství s parkem u východní fasády,
kam v tuto chvíli ústí pouze obslužný dvůr s parkovištěm. K východní fasádě
navrhuje do budoucna (v 2. etapě) umístit prostory kantýny, která se může
otevřít právě do prostoru stávajícího parčíku. Nicméně už v tuto chvíli upravuje
novostavba stávající situaci: Do parku je orientována plnohodnotná fasáda
domu, podél které je vedeno široké schodiště. Do parku je orientován budoucí
vstup terénních sociálních služeb a zpevněná piazzetta

Navrhujeme školu, která definuje své okolí. Z pole vytváří náměstí, ulice, zahrady, dvory. Otevírá se směrem k městu, aby vítala ty, kteří přichází mezi hřišti stejně jako ty, co přijdou od autobusu, auta či Nové papírny.

Navrhujeme novou lomenou Školní ulici se školním náměstím, která propojuje Šikulovu a Palackého ulici – centrum, sportoviště, školu i cesty mezi poli. Své okolí určuje škola svým tvarem. Jednotlivá křídla jsou logickým východiskem členění provozu školy. Křídlo tělocvičny, jídelny a zázemí, prvního a druhého stupně. Nic pod zemí, vše na terénu.
Propojeno společnou a velkorysou halou.

Křídla vymezují vstupní náměstí, dvůr pro jídelnu, dvorek prvního i druhého stupně. Na pláni, mnohost na červeném koberci.

Navrhujeme sebevědomou městskou školu s jasným a funkčním rozvrhem. Školu s paletou prostorů s vlastní identitou – od malých a intimních po velké, kde se člověk cítí být součástí celku. Školu, která i přes prostorová omezení pozemku nabízí množství venkovních prostor – dvorní zahrada, střešní zahrada, hřiště na střeše tělocvičny.

Budovy základní školy a polyfunkčního objektu navrhujeme jako dvojici s podobným DNA: příbuzný prostorový rozvrh, příbuzná technická estetika, společný sjednocující parter. Přízemní sokl obě budovy propojuje, tvoří uliční frontu a přirozeně integruje sportovní halu, která je jinak téměř samostatně fungující budovou u kolejí. Budovy svou vzájemnou polohou vychází z návrhu čtvrti, k ulici jsou pevné a směrem dovnitř vytváří školní zahrady na terénu.

Navrhované budovy jsou pevnou “vstupní branou” do prostoru nové městské čtvrti s vysokou věží, vymezují jasné veřejné prostory v logické souvislosti s vnitřním uspořádáním interiéru budov. Do ulic a náměstí se budovy otáčí živým parterem a umožňují vzájemné propojení.

Předkládáme návrh s jednoduchým a přehledným dispozičním schématem interiéru i okolí, který odpovídá požadavkům pro soudobou výuku a společenskou roli školy, racionální ekonomickou stavbu. Dopravní řešení okolí zohledňuje požadavky bezpečných cest do školy a umožňuje přístup z různých stran a různými prostředky. Návrh rozvíjí kvality místní krajiny – nivy řeky Litavy a zmizevší soustavy rybníků.

Základním konceptem urbanistického řešení je vytvoření parkového předprostoru školy se stávajícím rybníkem a zachováním maximálního množství vzrostlých stromů. Tento předprostor přirozeně vede žáky k jedinému hlavnímu vstupu na severní fasádě budovy. Park přirozeně propojuje všechny možné směry přístupu ke škole.

Škola je tradičně a logicky rozdělena do dvou částí – hlavní budovy a tělocvičny. Hlavní budova školy má dvě nadzemní podlaží a suterén, skrze který je propojena s budovou tělocvičny. Budova tělocvičny má vlastní vstup, sklad i šatny, může tedy fungovat jako samostatná jednotka.