Původně na místě dnešního sportovního areálu stály dvě samostatné vznosné stavby – sokolovna a krajský úřad, obě otočené průčelím do Tyršova náměstí. Dvojice staveb zakončovala prospekt Široké ulice, na který jsou postupně navěšena náměstí městského centra, Resselovo, Školní a Tyršovo náměstí a zároveň se k ní otáčí množství pro město významných staveb – škola, kostel, Muzeum barokních soch.  Právě včele toho všeho stál a stojí bývalý krajský úřad, dnešní Tyršův dům a s ním ve dvojici sokolovna.
Ze současné změti staveb navrhujeme zachovat stavby pouze dvě, sportovní halu a Tyršův dům. Na místo původní sokolovny navrhujeme „sokolovnu“ novou, která v sobě slučuje veškeré provozy sportovního areálu a její součástí se stává i zachovaná sportovní hala. V rekonstruovaném Tyršově domě je umístěn hotel. Nová sokolovna s pravidelným rastrem svého obkladu obemyká hotel Tyršův dům, od kterého je oddělena soukromou zahradou. Sokolovny v sobě tradičně mísí utilitu sportovišť a vzletnost a krásu chrámů sportu. Chceme naším návrhem navázat právě na tento fenomén. Nenavrhujeme a vzhledem ke kontextu místa ani nemůžeme navrhovat ocelokolnu předměstským sportovních hal, navrhujeme tedy stavbu, která má jednoduché podlouhlé dispoziční schéma, využívá plně potenciálu sportovní haly, na kterou doléhá a svým provedením a kvalitou musí navazovat na své okolí a souvislosti – městské centrum, novorenesanční školy, Muzeum barokních soch a tradici sokoloven.

The key principle of treating the old building without complicated structural interventions is enclosing the exterior light well into the interior courtyard. By doing so, one achieve not only spatial extension, but also easier and better arranged circulation and more generous common space.
We have designed a development strategy based on a new independent building in the place of the small gym on the south side of the plot. This building is connected with the main building on all floors, yet it gives the impression of an independent building. Underneath the existing exterior courtyard we have designed a full size gym/assembly hall accessible by lower ground floor, which is the main connecting space between the two buildings.

Zadáním bylo postavit bowlingové centrum a  restauraci, s maximálním využitím původního hospodářského stavení.

Filosofií  řešení bylo fyzicky a prostorově zachovat původní objekt stodoly, po celé délce ho radikálně rozříznout a propojit s novým objektem, který je k objektu podélně dostavěn. Nevznikl kontrast mezi starým a novým, ale naopak celek, kde tato hranice není rozpoznatelná.

Pro hlavní čtyři bowlingové dráhy je využito původní kamenné lodi stodoly, část krovu stodoly je po celé délce zvednuta, otevřena a vodorovně prodloužena nad nově přistavěný objekt.  Koruna zdi původní stodoly tvoří zábradlí restaurace . Návštěvník restaurace tak vlastně nakukuje otevřeným krovem do původní stodoly – bowlingových drah. Pro další prostory restaurace bylo využito slepence hospodářských budov, navazujících na stodolu. Nestejnost výšek původních objektů se promítla v interiéru restaurace.

Opticky hlavním materiálem stavby jsou původní opravené kamenné zdi stodoly a prolínající se nové a staré dřevěné  konstrukční prvky natřené modro-šedo-zelenou lazurou. Obojí je doplněno velkými bloky žluto-béžového kletovaného betonu. Důraz je kladen na barevnou tlumennost a patinu materiálů.

Příkrý jihozápadní pozemek, uprostřed vilové čtvrti nad řekou, s výhledem na Prahu. 
Dům je rozdělen podélně na dva trakty. Přední trakt – obytná část – volný prostor bez dalšího dělení, který se  po celé délce fasády otevírá „širokoúhlými“ posuvnými skleněnými stěnami do údolí. Z obytného prostoru se stává exteriér. V zadním traktu kompaktní příslušenství, instalace, schodiště. Oba trakty jsou mezi sebou odděleny posuvnými stěnami z matného skla. Oblé tvary domu připomínají design rádií z 50. let, deformace je reakcí na geometrii pozemku a především vyjádřením obliby „netvarů“.  Dům  interpretuje funkcionalistické stavby v této části Prahy, zrcadlová symetrie je v kontextu stylu ironií. Obliba anonymní nestylové stavařské moderny. Obliba bunkrů v Normandii. Podnikatelské baroko.
“Pokud má parcela, jednoznačnou kvalitu – například ve výhledu do údolí – zabývám se logicky především maximálním zúročením – podtržením této kvality – jakékoliv přemítání o dalším tvarování domu je víceméně  nadbytečné.
Na architektuře mne zajímají věci, které nelze nadyzajnovat. Považuji za povinnost se jim podřídit. Na každém místě je dům předem navržen. Úkol je najít ho.
 Potom pouze  adekvátnost domu ve všech souvislostech a logicky dobrá vnitřní funkce. Hledat podstatu a nejjednodušší cestu návrhu, z bodu A do bodu B. 
Architekt by měl „věci“ zjednodušovat, nekomplikovat.“