Předkládáme návrh s jednoduchým a přehledným dispozičním schématem interiéru i okolí, který odpovídá požadavkům pro soudobou výuku a společenskou roli školy, racionální ekonomickou stavbu. Dopravní řešení okolí zohledňuje požadavky bezpečných cest do školy a umožňuje přístup z různých stran a různými prostředky. Návrh rozvíjí kvality místní krajiny – nivy řeky Litavy a zmizevší soustavy rybníků.

Základním konceptem urbanistického řešení je vytvoření parkového předprostoru školy se stávajícím rybníkem a zachováním maximálního množství vzrostlých stromů. Tento předprostor přirozeně vede žáky k jedinému hlavnímu vstupu na severní fasádě budovy. Park přirozeně propojuje všechny možné směry přístupu ke škole.

Škola je tradičně a logicky rozdělena do dvou částí – hlavní budovy a tělocvičny. Hlavní budova školy má dvě nadzemní podlaží a suterén, skrze který je propojena s budovou tělocvičny. Budova tělocvičny má vlastní vstup, sklad i šatny, může tedy fungovat jako samostatná jednotka.

Černý Most je místo, které většina lidí zná hlavně jako přestupní stanici. Místo se špatnou pověstí – nepřívětivé a zanedbané. Právě konkrétně špatný stav lávek nad autobusovými odjezdy, který je způsoben jak nedostatky při výstavbě tak dlouhodobým zanedbáním údržby způsobeným i nejasnostmi ohledně správy, vedl k úvahám, jak s terminálem dál.

My chceme vytvořit na Černém Mostě kvalitní, tedy příjemné, přehledné, bezpečné a pohodlné městské prostředí. Toho nelze dosáhnout bez zásadního zjednodušení prostorových vztahů v rámci terminálu a jeho předprostoru. Neboť prostorová komplikovanost je společný jmenovatel, ze kterého plyne náročnost údržby, množství bariéry v pohybu i vznik pocitově nebezpečných situací. Proto navrhujeme stavebně jednodušší a pro uživatele prostorově srozumitelnější řešení. Ohledně lávek nad autobusovým terminálem jsme došli k závěru, že v případě jakékoliv jejich rekonstrukce dojde za cenu značných nákladů sice k odstranění technických nedostatků, ale fixuje se stávající rozložení včetně všech finanční náročnosti údržby a všech dalších neduhů, které toto řešení má. Je to např. kvůli pozici sloupů v úrovni stávajícího autobusového terminálu. Proto považujeme za nutné tyto lávky odstranit a uvolnit si ruce k novému řešení, které nám umožní vytvořit respektive dokončit plnohodnotné městské prostředí, tedy náměstí příjemné pro chodce s živým parterem, stromy … a dopravním terminálem.

Náměstí jako přirozené těžiště území a dopravní terminál jako jednu stranu tohoto náměstí. Tedy jako součást městského prostředí (integrace dopravy do městského prostředí). Tak, že cestující, který čeká na autobus, přirozeně pobývá v ploše náměstí. Změna organizace pohybu autobusů, aby se při zachování stávající kapacity (výstupní stání a odstavná stání se nemění, nástupní stání se reorganizují ve stejném počtu) zkrátila vzdálenost a čas nutný k průjezdu terminálem. Zároveň autobusový terminál získává charakter ulice (vozovky) procházející plochou náměstí. Čitelné prostředí bez vizuálních i fyzických bariér, tedy komfort a bezpečí pro obyvatele/cestující, přehlednost pro cestující. Ale zároveň zachování klíčových prvků původní architektury jak v rámci plochy náměstí (betonová plastika, fontána) tak budovy terminálu (zaklenutí). Využití potenciálu střech jak pro cyklodopravu, tak pro expanzi veřejného prostoru, s možností diferencované nabídky aktivit.

Stávající komplex Základní školy nás fascinuje. Efektivní dvoutrakt provokativně kombinující symetrii a asymetrii s nevídanou prosvětleností všech prostor. Příjemné proporce domů, otvorů, vnitřních prostor, lapidární provozní logika, jasný a velkorysý vstup, ani sorela ani modernismus, nádech něčeho severského. Komplex zákoutí, dvorů a dvorků, souhra s venkovní částí areálu. To vše jsou témata, která bereme za svá a která posilujeme doplněním požadovaných budov a provozů.

Nové školní křídlo pro druhý stupeň umisťujeme do jediného logického místa, jako třetí křídlo samozřejmě a bez zbytečných otázek doplňující školní areál a zároveň pomáhající zformovat dva nové dvorky. Křídlo je napojeno na velkorysé vnitřní schodiště stávající budovy na všech úrovních, čímž naplňuje její vnitřní logiku tří vertikálních jader a stává se integrální součástí stávajícího komplexu.

Halu navrhujeme jako viditelný landmark, nový orientační bod a zároveň nedílnou součást stávající školy se symbolickým významem sokolovny.

Pavilon chápeme jako pointu mikrourbanismu školního areálu, která může nebo nemusí být realizována. I v případě nerealizace pavilonu zadavatel získává smysluplný školní areál s významně navýšenou kapacitou.

Sportovní hala formuje nový vstup do areálu, který ústí na piazzetu, která je svou otevřeností protikladem ke klidnějším dvorkům, umožňuje expanzi sportovních či kulturních akcí a která může nebo nemusí být uzavřena pavilonem pro 1. stupeň s vlastním vstupem. Po realizaci 1. etapy patří piazzeta hale, po realizaci 2. etapy tvoří předprostor a nový bezpečný vstup do pavilonu pro první stupeň.

Návrh v obou svých etapách posiluje význam míst mezi jednotlivými křídly budovy a doslovně formuluje exteriérové části školy, dvorky. Místa přiléhající ke školní jídelně jsou navrženy jako “přestávkové” dvory, snadno kontrolovatelné a uzavřené. Uzavření pomáhá loubí s krytým stáním kol, hospodářským zázemím, zásobováním jídelny. Místa po obou stranách stávající tělocvičny jsou navržena spíše pro venkovní výuku, pro skupiny dětí s učitelem, byť uvnitř uzavřeného areálu.

Lávka je řešena jako obloukový most s horní mostovkou, ty jsou ve vrcholu pevně spojeny. Tvar oblouku byl zvolen po rešerší ostatních přemostění na dálnici, které jsou z většiny koncipovány jako prosté nosníky se stylizovanými podpěrami v dělícím pásu. Záměrem bylo na monotónní cestě po dálnici vytvořit osobitý orientační bod pro projíždějící řidiče a obyvatele města. Použitím ladného oblouku je odkazováno na historické obloukové mosty. Díky použití moderních materiálů a speciální konstrukce spodního oblouku, který se v půdoryse rozšiřuje, je možné docílit velmi subtilní boční hrany mostu. Tvarování a osobitost mostu je navíc akcentována nočním osvětlením na spodní hraně mostu.

Statické schéma mostu je volně inspirováno renesančními úvahami o novém typu obloukového mostu. Sounáležitost lávky s městem bohatého na renesanční památky je vtisknuta do mostovky ve formě sochařského reliéfu umístěného ve vrcholu oblouku.

Navržená lávka přes Labe kopíruje trasu původního mostu spojujícího zámek se Starou Boleslaví a obnovuje zaniklou cestu k zámku. Ta je v současnosti patrná pouze z umístění arkýře na zámku a pozůstatků starého kamenného mostu, jehož nejzachovalejší část nalezneme přímo u vstupu do zámku vedle starého mlýna. Návrh s tímto historickým kontextem přirozeně pracuje – lávka je orientována na osu starého mostu, oblouková mostní konstrukce navazuje na starý kamenný most, barevnost mostu je inspirována sgrafitovou fasádou z přilehlého zámku. Podélný profil lávky vychází z historických obloukových mostů a je přizpůsoben požadavkům povodí Labe na průjezd lodí. Příčný profil je dimenzován tak, aby zajistil pohodlný průjezd cyklistů a bezpečí chodců, kteří se rozhodnou na lávce zastavit a dívat se po okolí.

Lávka je řešena jako obloukový most s horní mostovkou a ocelovými kyvnými vzpěrami, které podpírají mostovku proti oblouku. Mostovka a nosný oblouk jsou ve vrcholu oblouku pevně spojeny. V příčném řezu jsou mostovka i oblouk řešeny jako dvoutrámové konstrukce s bočními konzolami. Tvarové řešení oblouku respektuje obrys průplavního prostoru o rozměrech 25,0×7,0 m.