Rekonstrukce bytu ve 4. patře činžovního domu z 20tých či 30tých let 20. století v Praze, Dejvicích.

Navrhované řešení zachovává původní princip oddělení dvou provozně rozdílných částí, a to klidovou a denní. Naopak zázemí bytu v podobě koupelny, wc a úložných prostor soustřeďujeme do středu dispozice.  Motiv světlé vstupní haly je nově podpořen oboustranným osvětlením prosklenými dveřmi do pracovny a naproti tomu do obývacího pokoje. Rovněž vizuální propojení těchto tří prostorů představuje velkou obytnou hodnotu. Propojením původní ložnice a obývacího pokoje vznikl velkorysý padesátimetrový prostor obývacího pokoje s kuchyní, krbem a knihovnou. Západní klidová část sestává z již zmíněné pracovny, kterou lze, až přijde čas, jednoduše proměnit v dětský pokoj, hlavní ložnice a průchozí koupelny se dvěma vstupy z haly a předsíně ložnice. Kromě wc v koupelně je v bytě umístěn samostatný záchod ve vstupní hale. Zrušené komory jsou nahrazeny početnými vestavěnými skříněmi obklopujícími jádro bytu.

Celkové řešené lokality
Je jednoznačné, že areál bývalého cukrovaru může mít při své poloze a rozloze naprosto zásadní vliv na budoucí rozvoj Šlapanic. V tuto chvíli sice leží mimo těžiště společenského života města, které je zcela zjevně v okolí trojúhelníku Masarykova nám., Zámečnického nám. a gymnázia, nicméně leží na historické spojnici právě tohoto trojúhelníku a nádraží, v sousedství polikliniky a fotbalových hřišť. Argumentem nad všechny je pak prosté konstatování jeho rozlohy, na které se může odehrát věcí tolik, že by vychýlily život lecjakého města. Nicméně jsou tu také „ale,“ která významně ovlivňují budoucí vývoj a sílu, kterou budoucí nové městské centrum může mít. Ekologické zátěže, které komplikují prostorové uspořádání a omezují využití nových ploch a do jisté míry nejistota investiční síly města a absence konkrétního zadání.

Sýpka
Převážně defenzivní povaha sýpek, chránící svůj obsah proti nechtěným klimatickým účinkům i cizímu člověku, chtěně vytváří dojem nepřístupného, do sebe zavřeného. Se stavebními otvory sloužícími primárně pro větrání lze o sýpce uvažovat jako u domu bez oken. Návrh se snaží bez dominantní ztráty původní substance a zachování obrazu domu nabídnout nové vnímání. Z uzavřeného na otevřený, z technického na občanský, z tichého na mluvící. V rytmu současné tektoniky fasády dům otevírá společenské prostory k dialogu s venkovní pozorností. Tím do sebe dům vtahuje energii, stává se živým, ukazuje děje, je symbolem kulturního dění města. Stavební struktura uvnitř domu, díky respektování trojího traktování, zůstává ve velké míře odpovídající náplni stavby zachována. Je také hlavním výrazovým prostředkem interiéru, nabízí přímý kontakt s původním objektem a jeho hodnotami.

Paní Ditrychová je předsedkyní SVJ. Paní Ditrychová chtěla s podporou dalších členů výboru zlepšit kvalitu bydlení svého a svých sousedů. Začali jsme studií s nádechem developmentu (střešní nástavba, komplexní rekonstrukce, doplnění výtahu, rozšíření lodžií). Po střetu s realitou SVJ, několika odvolání, desítkách hodin schůzí a prezentací jsme skončili se subtilním zásahem, který však zásadně zvyšuje užitnou i tržní hodnotu všech bytů. Lodžie obtížně využitelné hloubky 1,1m jsme pomocí konzolové konstrukce rozšířili na cca 2m. Každý byt má nyní jednu souvislou lodžii namísto dvou menších. Vlastníci jednotek si sami volili z možností snížení parapetů, přímého vstupu na zahradu, materiálu podlahy lodžie. S výjimkou vybourání parapetů některých bytů zůstává původní konstrukce nedotčena. Konzoly z ocelových svařenců jsou navrženy tak, aby tvořili statickou sanaci citlivých spojů panelových dílců. Konzoly jsou opatřeny protipožárním nástřikem, ostatní ocelové konstrukce jsou žárově zinkované. Stropy nad rozšířenou částí jsou ocelobetonové, podlahu tvoří modřínová či dřevoplastová prkna, dle přání majitele bytu. Konstrukce umožňuje dodatečné osazení zasklení.

Nový most přes řeku Svitavu má štíhlé římsy, elegantní tvary a důstojnou robustní figuru. Most se siluetou klasického obloukového mostu, který nejde svou konstrukcí do výšky. Klasické se v něm snoubí se soudobým tvarem definovaným ideálním hydrotechnickým řešením, soudobým materiálem i detailem – tvarově mají opěry vzhled valounů v řece.

Nový most definuje své okolí. Jeho poloha vymezuje dostatečně velkorysé veřejné prostory v okolí jezu. Zachovává cenné místní dominanty komína a výškových budov sladovny, se kterými pak dotváří identitu jak s novým městský nábřežím s náplavkou, obytnými schody tak s přírodě blízkými nivními porosty tak samozřejmě s řekou Svitavou!

Naší ambicí je dotvořit východní okraj Uhříněvsi. Stavbou nové školy se vytváří příležitost vložit do území celek, který ve svém rozsahu od nového školního náměstí po zelený pás na rozhraní města a krajiny prováže nesouvisející fragmenty a otupí hrany předchozího překotného vývoje Uhříněvsi. Doplní chybějící infrastrukturu od té, co chybí zcela zjevně po tu nenápadnější (tedy nejen škola, ale i veřejná prostranství, bezpečné pěší a cyklistické trasy pro děti, prostory pro společenské/spolkové/sportovní vyžití, atp.).

Vkládáme tedy do území celek, který se fraktálovitě dělí v logické a srozumitelné posloupnosti, kdy se zmenšuje měřítko a zvětšuje soukromí: náměstí s dvěma domy (škola a sportovní hala) -> škola -> I. a II. stupeň -> jednotlivé klastry -> jednotlivé třídy. Těmto krokům posloupnosti pak odpovídají jednotlivá veřejná až soukromá prostranství od náměstí, přes hlavní foyer školy, přes společné prostory klastrů až po vlastní třídy.

Škola totiž funguje tak , že ať už žák či žákyně přijde pěšky, přijede na kole, autobusem, nebo ho vysadí rodiče na místě K+R, objeví se na školním náměstí před školou a sportovní halou. Z náměstí přes branku vstoupí na pozemek školy a okolo školního dvora projde do objektu školy, kde se ocitne v centru dění ve foyer, které propojuje jednotlivé části školy a kde se v případě potřeby může shromáždit celá škola a odkud se vstupuje ze severního ochozu na druhý stupeň a z jižního ochozu a první stupeň.