Přestavbou dvojice pavilonů vytváříme jeden celek, budovu Národního telemedicínského centra. Část jednoho pavilonu ze dvou bouráme, abychom oba mohli dobře spojit v jeden. Společný řád montovaných staveb je přepsán do tektoniky plechových fasád. Jasný vstup viditelný z důležitých přístupových os. Vnitřek řešen v jednoduchém schématu hlavní schodišťové haly a dvou na něj navázaných protilehlých křídel s centrální chodbou. Stavba se výškou i řádem stává partnerem budově Fakulty lékařství v sousedství.

První etapa rekonstrukce se týká foyeru budovy kina, postaveného v Liberci v roce 1923 místními architekty Effenbergrem a Noppesem. Vybudování „Kinokavárny“ v kině Varšava bylo první etapou občanské aktivity, která se snažila opravit zchátralou budovu posledního městského kina, podílet se na tvorbě místní kultury a ve zrekonstruované budově vytvořit spolkový dům. Původní budova má řadu architektonických kvalit,  základní rozvržení domu vhodně využívá dramatického reliéfu libereckého terénu.

Návrh i realizace vzešly z dobrovolnického počínání spolku, byly ovlivněny kvalitou původní stavby a byly tvořeny s vědomím, že finance na stavbu jsou získané činností spolku, dále z přispění města i kraje, ale především z veřejné sbírky a od podporujících místních firem.

Volíme tradiční způsob. Dva ze tří bloků navrhujeme dostavět městskými domy – v přízemí obchody, v patrech bydlení. Do Tyršovy ulice protahujeme nárožní hotel Praha, k poště přirážíme parkovací dům. Směrem do náměstí a Pražské ulice kopírujeme původní historickou stopu bloku. Parcelaci upravujeme s ohledem na efektivitu jejich zastavění, ale tak, abychom potvrdili měřítko souvisejícího města. V Případě Nové ulice a ulice Tyršovy podřizujeme hranici bloků přiměřené šířce ulic. Na významná nároží navrhujeme domy vyšší 3 – 4 podlažní a zbylé pak 3 podlažní. Velikost obchodů omezujeme parcelací, tj. největší mohou mít měřítko větší samoobsluhy.
Mezi dostavované bloky vkládáme novostavbu Společenského domu. Solitérní stavbu. Její umístění na místo původní bloku zcela mění situaci náměstí Karla IV. Solitér vytváří z ulic, které obklopovaly původní blok součást náměstí, zceluje je a vytváří velkorysý celek – velké náměstí Karla IV. Jednotlivé části náměstí kolem solitéru ale neztrácejí vlastní identitu.
Původní plochu náměstí Karla IV., tedy prostor před vstupem do Společenského domu je exponovaná společenská část náměstí, kde se mohou pořádat pravidelné trhy, kam může expandovat program společenského domu. Plochu zcelujeme, i když přes náměstí vedeme obousměrný provoz z Pražské do Tyršovy ulice. Oddělení musí být minimální – pouze liniemi zapuštěných obrubníků a nízkými sloupky, aby bylo zřejmé, že automobily hrají méně významnou roli.
V severní nálevkovité části mohou expandovat trhy, jako už tradičně dělají. Těžiště prostoru osazujeme kašnou, kde si můžete opláchnout nakoupenou zeleninu. Obchody lemující severní stranu náměstí mohou expandovat předzahrádkami do prostoru náměstí, jsou protilehlou stranou stánků.
Do východní části se otevírají obchody v parteru Společenského domu, mají předzahrádky pod stromy. Je to klidnější část náměstí mezi dvojicí významných trajektorií navazujících na Vodárenskou, Kpt. Jaroše a ulici 28. října. Zde také vystupují turisté z autobusů, tak aby autobusy nezajížděly do města – vjíždějí Pražskou ulicí a odjíždějí ulicí Kpt. Jaroše, jak předpokládá dopravní generel.
Původní dramatickou křižovatku ulic Kpt. Jaroše, Vodárenské a Nové zjednodušujeme novým dopravním řešením. Výškový rozdíl potvrzujeme zídkou, která lom lemuje a na místě původně byla, sázíme strom, lavičku, vytváříme nároží náměstí s jemným detailem, které mimo jiné uzavírá průhled Fibichovou ulicí.
Jižní hrana je plná obchodů lemujících pěší cestu stíněnou stromořadím.
Hodnocení poroty:
Návrh společenského domu jakožto solitérního objektu znamená výraznou změnu tvaru náměstí. Tuto změnu nepovažuje porota za opodstatněnou ani za urbanisticky a prostorově zdařilou.
Společenský dům je kapacitně předimenzovaný a byl by, v souvislosti s nedalekým Masarykovým kulturním domem, v měřítku Mělníka provozně těžko udržitelný. Nový blok v místě bývalého Vzdělávacího a výchovného střediska je na straně do náměstí a Tyršovy ulice zdařile navržen, porota však považuje za nevhodné jeho otevření do Nové ulice tím spíše, že prostor vnitrobloku spojuje s prostorem mezi panelovými domy.
Ponechání obousměrného průjezdu náměstím nepovažuje porota za vhodné. Řešení povrchu náměstí je z hlediska volby materiálů a řešení detailů kultivované.

Záměrem klienta bylo pomocí dostavby rozšířit prodejní, výstavní, výrobní a skladové prostory v objektu bývalého zemědělského statku a zároveň původní prostory zrekonstruovat a změnit. Navržená jednopodlažní dřevěná stavba se půdorysně skládá z pěti obdélníků 5,4 x 5,0 m, které výškovým odstupňováním po 25 cm kopírují různé úrovně v původním objektu a řeší přirozené propojení starých a nově vzniklých výstavních ploch. Rozdílné výše podlah zároveň umožňují zajímavou expozici vystaveného nábytku. Stavba se původního objektu jenom zlehka dotýká, tvoří s ním celek, tak jako tvoří celek loď se svým přístavem. Stavba v sobě spojuje obrazy, verandy, zimní zahrady, japonské dřevěné hračky, čajové krabice ze dřeva.
Konstrukce: Základy- železobetonová výškově odstupňovaná deska a podélný železobetonový pas. Vrchní konstrukce stavby je celodřevěná. Dřevěné svislé sloupky – z lepeného profilu – jsou umístěny vždy po dvojicích, Na betonovou desku jsou sloupky kotveny pomocí ocelových kotev, dodatečně šroubovaných ocelovými hmoždinkami. Ve svislé rovině je objekt viditelně zavětrován křížením dvou ocelových táhel. Veškeré konstrukční dřevo střechy je běžné smrkové řezivo. Jeho pozdější sesychání a praskání bylo předpokládáno a tvoří kontrast se „strojovou“ repetitivní skladbou celého objektu.Vnitřní záklop stropu je přivrutován z dřevotřískových, předem dýhovaných desek. Střecha je dvouplášťová odvětrávaná. Vrchní krytina je z průmyslového vlnitého plechu. Celý objekt je tepelně izolován minerálními deskami Vnější opláštění objektu je z vodovzdorné lazurované překližky. Dvouplášť má všude důsledně větrací mezeru.
Součástí projektu byl návrh rekonstruce původního historického objektu. To znamenalo změnu dispozic a uvedení do kvalitního stavebně technického stavu. Novostavba byla navrhována s ohledem na zhodnocení původního objektu. Lehká prosklená dřevěná stavba, je situována na jižní straně, dřevěná konstrukce neakumuluje teplo, objem stavby nasává čerstvý vzduch větracími klapkami oken, otočenými ven – s největším otevřením na spodní straně, vzduch se uvnitř stavby začne ohřívat, ale nedochází k přehřátí, protože původní severní kamenná stavba, nasává tento teplý vzduch z novostavby. Vzniká přirozené provětrávání, vysoušení atd. Využití fyzikálních vlastností dvou různě dimenzovaných staveb – výsledek je dán jejich spojením. Loď a přístav.