Základním principem řešení rekonstrukce Jiráskova náměstí a klášterní zahrady je jasné definování jednotlivých prostranství, zpřehlednění a dobrá orientace v prostoru a iniciace dějů. Jednoznačné a nekomplikované řešení dopravy a přiměřené zacházení s vodou. Rozšiřujeme chodníky a vozovky zužujeme. Potvrzujeme prostor před klášterem jako parkové náměstí s možností různorodých forem odpočinku. Zachováváme jeho paměť v podobě jírovců. Autobusovou točnu měníme na klidný parčík. Z předškolí vytváříme školní zahradu. Klášterní zahradě ponecháváme její intimitu a skrytost.

autor: Ondřej Novotný
režie: Eva Rysová
scéna: Ondřej Synek, Adéla Součková
kostýmy: Anna Vránová
hudba: Zuzanna a Antonis Skolias
dramaturgie: Ondřej Novotný

hrají: Julie Goetzová, Marie Jansová, Ondřej Jiráček, Jiří Kniha, Václav Marhold
délka představení: 120 minut

Dramatická báseň o nicotě.

Opulentní hostina je záminkou k manipulaci, mocenskému boji i naivnímu hledání dobra, pravdy, krásy. V komorní atmosféře luxusní vily hledáme kořeny vlastní nicotnosti, nihilismu prorůstajícímu do všech společenských vrstev, rodinných vazeb i buněk lidského organismu, pátráme po příčinách zdánlivě bezdůvodného a zbytečného zla, ze skříní vytahujeme kostlivce kanibalistických bakchanálií i plejtváků obrovských. Přízračná a absurdní atmosféra se snoubí se sklony pro jazykový experiment. Milujeme toho, kdo nás nemiluje, můžeme se mstít i nechat si transplantovat hlavu. Jídelna, obývák i bazén se proměňují v bitevní pole, které můžeme ovládnout nebo se nechat sežrat. Útržky křivd jako předehra k tanci smrti. A přesto: člověk je v podstatě biofilský! Tak proč?

Dominantní zůstává budova staré školy s plotem a zahradou. Rozšíření školy se v této konstelaci staví jako loď k přístavu. Jako hospodářské k reprezentativnímu. Neformální záda městské instituce vtahují veřejnost do hry. Nekladou nepřiměřeně vysoké nároky, nelpí malicherně na dokonalém detailu. Mohou být reprezentativní i bez ostychu užívaná. Občansky srozumitelná a praktická. Neoddělitelná od původní zahrady, která tvoří tu důležitější součást navrhované architektury.

Cílem této práce je navrhnout rekonstrukci návsí obcí Bezdědice a Radouš. Navrhujeme celkovou koncepci i drobný detail. Navrhujeme návod, jak postupně s obecními prostranstvími pracovat.

Bezdědice jsou ves, která z velké části přiléhá přímo k návsi, pak už zbývá jen několik ulic, jedna z nich je novodobá, plácek s hřištěm, stará škola. Její náves je mnohovrstevnatá a na první pohled nečitelná. Rybník, kostel, mnoho stromů, potok, prostor za kostelem.

Náves navrhujeme zpřehlednit v otevřené části kolem rybníka a dětského hřiště. Navrhujeme jednu cestu podél jižní strany návsi přidat a jednu cestu zrušit. Nová cesta zpřístupní domy podél ní, zrušená cesta umožní spojit dva oddělené zelené ostrovy v jeden s větším hřištěm a volným placem, který vlastně na návsi není. Prostor před kostelem upravujeme jako nástup do kostela. Dá se zde sedět na lavičkách i pohodlně zaparkovat.

Radouš je ves s krásnou návsí, drobnými uličkami, schovaným potokem, železniční zastávkou a nepříjemnou zatáčku na tahu silnice 1. třídy. Návrh podtrhuje a zpřístupňuje kvality, která obec má a potlačuje negativa zastoupená především silnicí 1. třídy.

Novostavba autobusového terminálu v blízkosti vlakového nádraží. Jedná se o terminál s obousměrným vjezdem a výjezdem autobusů. Pět nástupišť v jedné řadě přiléhá nástupní hranou k železniční stanici.

Dlážděná přednádražní plocha je z jihu vymezena nádražní budovou, ze západu zídkou s lavičkami a plochou Bike+Ride, ze severozápadu do ní ústí park při ulici Jana Švermy, na severovýchodě je budova restaurace s nárožním arkýřem a z východu stromořadím. V tomto stromořadí zachováváme maximum vzrostlých stromů a doplňujeme je novou výsadbou. Stromořadí odděluje terminál od vilek ve Dvořákově ulici a poskytuje stín odstaveným autobusům a automobilům.

Důležité je pro nás vnímání hlavního směru pěšího směru při výstupu z vlaku či autobusu, tedy ulici Jana Švermy s přilehlým parkem směrem ke kinu a dál na náměstí, který spolutvoří dojem z autobusového nádraží. Z jihovýchodního rohu pak ústí na prostranství pěší stezka z ulice Harantovy doplňující třetí zelenou osu, která míří do tohoto prostoru.

Součástí návrhu jsou i kryté čekárny, které svou formou odkazují na historický trubkový mobiliář 50. let 20. století.