Hospoda na vrchu Parukářka má dlouholetou tradici a místo slouží k setkávání lidí, pořádání kulturních akcí. Úkolem bylo navrhnout nový objekt namísto technicky a hygienicky nevyhovujícího objektu hospody a veřejných záchodků. Navržený objekt se skládá ze tří hlavních částí: 1.hospody pro kuřáky, 2.kavárny pro nekuřáky, 3.spojeného zázemí obou provozů, v centru půdorysu a 4.veřejných záchodků, které lze používat jak pro provoz restaurace, tak odděleně v jiném časovém režimu pro veřejnost. Pátou částí je de-facto venkovní část restaurace, tedy terasa na hraně kopce.

Navržený objekt je přimknutý k hraně kopce přímo nad vstupy do bunkrů, kopíruje tvar kamenné opěrné zdi a maximálně využívá hlavní kvality místa: výhledu na Prahu a výhledu do parku. Objekt je tvořen dřevěným pláštěm a je v maximální možné míře prosklen. Okna spolu s dřevěným pláštěm navazují na tradici altánových zahradních či parkových objektů, zájezdních hospod, stejně tak jako třeba Bruselského pavilonu. Architektura mimo styl, nadčasová, obyčejná a neagresivní.

V centru půdorysu je navrženo společné gastro zázemí pro dvě oddělené části. Klasická hospoda s výčepem, kouřením navazuje na tradici původního místa. Řešení dovoluje zvolit jak variantu s obsluhou ke stolům, tak přímý nákup u výčepu. Přirozenou součástí prostoru je místo „na stojáka“, na limonádu, pivo a z toho samého místa (které je blízko vstupu)  je možné odnést si pití a jídlo ven na terasu.

Obě části hospody, odborným žargonem „odbytový prostor“ nejsou výrazově odlišné, nabízejí tentýž sortiment služeb, ale díky oddělení dveřmi umožňují  různou míru pohodlí odlišným skupinám lidí. Rozdělení je navrženo tak, aby se mohly obě části hospody spojit v jednu, při speciálních příležitostech. Stejně tak je možné, že budoucnost ukáže, že rozdělení na dvě části není třeba a tedy se odstraní tři lehké dřevěné prosklené příčky s dveřmi a hospoda může sloužit jako jeden celek.

Při návrhu odbytového prostoru bylo myšleno na flexibilitu prostoru. Celý půdorys místností obepíná dřevěná lavice, stoly se k sobě mohou sestavovat v různých konfiguracích nebo je naopak možné odsunout je na stranu a pořádat koncert, dětský den a podobně.

Zadáním bylo kompletně zrekonstruovat suterén Žižkovské radnice. Nutnost řešit poměrně špatný stavebně-technický stav. Nová funkce suterénu byla zadána v kontextu reprezentace Žižkova, tedy Galerie Žižkovské radnice, společenský prostor a příslušné zázemí. Zakázka byla zpracována od studie, prováděcího projektu stavby, sanací, po návrh interieru, výkresů atypického nábytku a kovářských výrobků. Komplexně od počátečních průzkumů po autorský dozor a spolupráci při kolaudaci.

Naším cílem je vytvořit smysluplnou rovnováhu mezi vlastními ekonomickými motivacemi, motivacemi města a okolních vlastníků. Toto úsilí je ze své podstaty dlouhodobé, proto v našich úvahách pracujeme s různými scénáři a různými možnostmi etapizace. Soubor pozemků tvořící těžiště ekonomického potenciálu lokality je nutné hustě, efektivně zastavět a tím připravit podmínky pro další rozvoj.

Cílový stav vyjadřuje masterplan. Počítáme s novou městskou třídou v trase ul. Železničná, která území otevře, zpřístupní a přivede do něj život v měřítku Trenčína a přilehlého regionu a zároveň v cílovém stavu nabídne přímý vstup a vjezd do území. Do nové svébytné a plnohodnotné městské čtvrti kousek od nádraží, na dohled od ikonického hradu s vlastním společenským zázemím nadmístního významu. Od nové městské třídy se odvíjí hierarchie ulic, které v severojižním směru území prokrvují. Bloky, jejichž velikost vychází z původního měřítka objektů továrny vytváří standardní bohaté a prostupné město. Jako jeho jádro pak navrhujeme Korso, páteř území s živým parterem, v první fázi sice vstup do Meriny pro všechny druhy dopravy, ale v budoucnu klidný prostor s posezením pod stromy s výhledem na hrad.

Severní hranu Korsa tvoří Tepláreň a tři stavebně nezávislé rezidenční bloky, které pokládají základ nové urbanistické struktuře. Bloky jsou pragmaticky nadimenzovány tak, aby měl kolem sebe dostatek prostoru pro plnohodnotnou uliční síť. Živý parter je soustředěn především na jižní hraně a nárožích bloků.

Po celou dobu navrhování hledáme způsob, jak smysluplně využít masivní konstrukci bývalé fabriky. Předkládáme návrh, který umožňuje: Buď zachování mnohem rozsáhlejší části těžkého skeletu a jeho částečnou konverzi na byty, obchodní plochy a kanceláře nebo zachování původní představy investora o “novostavbě” na soklu ze stávající konstrukce.

S vědomím ekonomických souvislostí jsme se rozhodli v návrhu s Teplárňou počítat. V zachování objektu vidíme příležitost pro vytvoření společenského srdce území tak, aby se Merina stala plnohodnotnou městskou čtvrtí s vlastní identitou a společenským životem. Program, který navrhujeme, považujeme za vstupní bod do diskuse. Ústředním motivem návrhu je nevytápěná (či pouze nárazově vytápěná) sportovně/společenská hala.