Lávka je řešena jako obloukový most s horní mostovkou, ty jsou ve vrcholu pevně spojeny. Tvar oblouku byl zvolen po rešerší ostatních přemostění na dálnici, které jsou z většiny koncipovány jako prosté nosníky se stylizovanými podpěrami v dělícím pásu. Záměrem bylo na monotónní cestě po dálnici vytvořit osobitý orientační bod pro projíždějící řidiče a obyvatele města. Použitím ladného oblouku je odkazováno na historické obloukové mosty. Díky použití moderních materiálů a speciální konstrukce spodního oblouku, který se v půdoryse rozšiřuje, je možné docílit velmi subtilní boční hrany mostu. Tvarování a osobitost mostu je navíc akcentována nočním osvětlením na spodní hraně mostu.

Statické schéma mostu je volně inspirováno renesančními úvahami o novém typu obloukového mostu. Sounáležitost lávky s městem bohatého na renesanční památky je vtisknuta do mostovky ve formě sochařského reliéfu umístěného ve vrcholu oblouku.

Navržená lávka přes Labe kopíruje trasu původního mostu spojujícího zámek se Starou Boleslaví a obnovuje zaniklou cestu k zámku. Ta je v současnosti patrná pouze z umístění arkýře na zámku a pozůstatků starého kamenného mostu, jehož nejzachovalejší část nalezneme přímo u vstupu do zámku vedle starého mlýna. Návrh s tímto historickým kontextem přirozeně pracuje – lávka je orientována na osu starého mostu, oblouková mostní konstrukce navazuje na starý kamenný most, barevnost mostu je inspirována sgrafitovou fasádou z přilehlého zámku. Podélný profil lávky vychází z historických obloukových mostů a je přizpůsoben požadavkům povodí Labe na průjezd lodí. Příčný profil je dimenzován tak, aby zajistil pohodlný průjezd cyklistů a bezpečí chodců, kteří se rozhodnou na lávce zastavit a dívat se po okolí.

Lávka je řešena jako obloukový most s horní mostovkou a ocelovými kyvnými vzpěrami, které podpírají mostovku proti oblouku. Mostovka a nosný oblouk jsou ve vrcholu oblouku pevně spojeny. V příčném řezu jsou mostovka i oblouk řešeny jako dvoutrámové konstrukce s bočními konzolami. Tvarové řešení oblouku respektuje obrys průplavního prostoru o rozměrech 25,0×7,0 m.

Proměna věznice v budovu soudu, zastupitelství a probační služby je výzva z podstaty.

Jak proměnit budovu, která je tak uzavřená do sebe, v budovu institucí, které mají budit důvěru veřejnosti v transparentnost jejich rozhodování a motivací? Celek dělíme na jasné tři části soudu, muzea a zastupitelství s vlastními vstupy a čely. Otevíráme zdi dvorů a historické průchody, vytváříme nové vstupy. V případě soudu vkládáme nové křídlo, které určuje charakter jeho části, soudobě, nesentimentálně. Muzeu zachováváme omšelost, dispozice, dvory za plechovými vraty.

Historickou budovu věznice členíme do tří základních částí v logice základního prostorového uspořádání stávající budovy. Západní části se stává soudem, severní střední část muzeem a východní zastupitelstvím a probační službou. Každá část má vlastní vstup, předprostor. Každá nabízí jiný charakter odpovídající instituci, která v ní sídlí. Jedním ze zásadních aspektů je i to, jaké části budova jsou otevřeny veřejnosti. Každá instituce má jasně prostorově i provozně oddělenou část budovy.

Prostory podkroví jsou využity pro technologické zázemí budovy.
Do historické budovy věznice je zasahováno v minimální možné míře. Jsou doplněny nové vstupy do prostor muzea a zastupitelství a společně s novým křídlem soudu je proměněna historická západní fasáda budovy na v arkádu vnitřního foyer. A právě adice nového soudního křídla je jediným, ale za to výrazným, soudobým vstupem do areálu věznice.

Ďáblický hřbitov, a především jeho severní část masového pohřebiště, je velmi komplikovaným historickým prostorem. Zdejší půda nese mnoho kontroverzních, smutných a zapomenutých vrstev historické paměti. Dějiny 20. století ve střední Evropě jsou zde přítomny jako metafora, stejně jako ve formě tělesných pozůstatků historických aktérů.

Nová pietní úprava Ďáblického hřbitova je definována sérií jemných intervencí, které upozorňují na přítomnost masových hrobů, mění pavilony u vstupu do areálu na výstavní prostor a redefinují technické zázemí.

Nová konfigurace památníku zahrnuje sérii prvků, které jsou rozmístěné v prostoru: pylon, památník bezejmenných, podlouhlá lavice, pítko s pitnou vodou, a prostor pro ceremonie na východním konci cesty. Některé objekty jsou pokryty texty, např. dobovými novinovými články, archivními materiály, autobiografickými texty, citacemi či texty o jednotlivých osobách. Tyto texty budou vybrány po odborné diskuzi. Řešené území nevyčleňujeme z celku, naopak se jej snažíme novou cestou propojit s ostatními částmi hřbitova.

Drobnými úpravami v území vytváříme klidný stinný prostor s jasně čitelnými místy masových hrobů v terénu. Do stávající vegetace zasahujeme minimálně. Odstraňujeme pouze stromy nutné k pokácení, uschlé zimostrázové plůtky a několik větších keřových skupin. Výjimkou je okolí smuteční síně, kde je vzhledem k celkové remodelaci prostoru nutný větší zásah a kácíme veškeré zeravy, na jejichž místě vysazujeme nový lipový háj.

Navrhujeme veřejnou i soukromou výstavbu v podstatě tradičního městského formátu. Městské bytové domy, které v přízemí mají obchodní, dílenské, společenské prostory. V patrech jsou byty různých velikostí, pro různé skupiny uživatel. Jednotlivé domy disponují zahradami ve vnitroblocích, které jsou přístupné buď domem nebo přímo z ulic.
Navrhujeme přístavbu historické budovy továrny Linserky s velkorysou univerzální halou. Halu a patra přístavby stejně jako historickou budovu lze využívat mnohými způsoby, dle potřeb kreativní čtvrti.
Drtivá většina Papíráku je obytnou zónou. Toto řešení umožňuje veřejný prostor oprostit od členění, které vyžadují jiná dopravní zařazení. Otevíráme tedy veřejný prostor lidem a nepodřizujeme jej dopravnímu řešení. V tomto jednoduchém řešení leží primární způsob nalezení nutné univerzality a využitelnosti sdílených veřejných prostor!
Charakter čtvrti tvoříme především udržením menšího měřítka zástavby a stopy historických bloků.

Měřítko Papíráku není určeno regulacemi a velikostmi automobilů a jejich provozu, měřítko Papíráku je měřítko lidské, určené nároky člověka – chodce, cyklisty, běžce, souseda. Členíme bloky tradičním způsobem dům / zeď, soukromé / veřejné s jasně definovaným hranicemi. Využíváme tradiční materiály a rozvíjíme téma vody a stromů v ulicích.