Ďáblický hřbitov, a především jeho severní část masového pohřebiště, je velmi komplikovaným historickým prostorem. Zdejší půda nese mnoho kontroverzních, smutných a zapomenutých vrstev historické paměti. Dějiny 20. století ve střední Evropě jsou zde přítomny jako metafora, stejně jako ve formě tělesných pozůstatků historických aktérů.

Nová pietní úprava Ďáblického hřbitova je definována sérií jemných intervencí, které upozorňují na přítomnost masových hrobů, mění pavilony u vstupu do areálu na výstavní prostor a redefinují technické zázemí.

Nová konfigurace památníku zahrnuje sérii prvků, které jsou rozmístěné v prostoru: pylon, památník bezejmenných, podlouhlá lavice, pítko s pitnou vodou, a prostor pro ceremonie na východním konci cesty. Některé objekty jsou pokryty texty, např. dobovými novinovými články, archivními materiály, autobiografickými texty, citacemi či texty o jednotlivých osobách. Tyto texty budou vybrány po odborné diskuzi. Řešené území nevyčleňujeme z celku, naopak se jej snažíme novou cestou propojit s ostatními částmi hřbitova.

Drobnými úpravami v území vytváříme klidný stinný prostor s jasně čitelnými místy masových hrobů v terénu. Do stávající vegetace zasahujeme minimálně. Odstraňujeme pouze stromy nutné k pokácení, uschlé zimostrázové plůtky a několik větších keřových skupin. Výjimkou je okolí smuteční síně, kde je vzhledem k celkové remodelaci prostoru nutný větší zásah a kácíme veškeré zeravy, na jejichž místě vysazujeme nový lipový háj.

Navrhujeme veřejnou i soukromou výstavbu v podstatě tradičního městského formátu. Městské bytové domy, které v přízemí mají obchodní, dílenské, společenské prostory. V patrech jsou byty různých velikostí, pro různé skupiny uživatel. Jednotlivé domy disponují zahradami ve vnitroblocích, které jsou přístupné buď domem nebo přímo z ulic.
Navrhujeme přístavbu historické budovy továrny Linserky s velkorysou univerzální halou. Halu a patra přístavby stejně jako historickou budovu lze využívat mnohými způsoby, dle potřeb kreativní čtvrti.
Drtivá většina Papíráku je obytnou zónou. Toto řešení umožňuje veřejný prostor oprostit od členění, které vyžadují jiná dopravní zařazení. Otevíráme tedy veřejný prostor lidem a nepodřizujeme jej dopravnímu řešení. V tomto jednoduchém řešení leží primární způsob nalezení nutné univerzality a využitelnosti sdílených veřejných prostor!
Charakter čtvrti tvoříme především udržením menšího měřítka zástavby a stopy historických bloků.

Měřítko Papíráku není určeno regulacemi a velikostmi automobilů a jejich provozu, měřítko Papíráku je měřítko lidské, určené nároky člověka – chodce, cyklisty, běžce, souseda. Členíme bloky tradičním způsobem dům / zeď, soukromé / veřejné s jasně definovaným hranicemi. Využíváme tradiční materiály a rozvíjíme téma vody a stromů v ulicích.

Rekonstrukce bytu ve 4. patře činžovního domu z 20tých či 30tých let 20. století v Praze, Dejvicích.

Navrhované řešení zachovává původní princip oddělení dvou provozně rozdílných částí, a to klidovou a denní. Naopak zázemí bytu v podobě koupelny, wc a úložných prostor soustřeďujeme do středu dispozice.  Motiv světlé vstupní haly je nově podpořen oboustranným osvětlením prosklenými dveřmi do pracovny a naproti tomu do obývacího pokoje. Rovněž vizuální propojení těchto tří prostorů představuje velkou obytnou hodnotu. Propojením původní ložnice a obývacího pokoje vznikl velkorysý padesátimetrový prostor obývacího pokoje s kuchyní, krbem a knihovnou. Západní klidová část sestává z již zmíněné pracovny, kterou lze, až přijde čas, jednoduše proměnit v dětský pokoj, hlavní ložnice a průchozí koupelny se dvěma vstupy z haly a předsíně ložnice. Kromě wc v koupelně je v bytě umístěn samostatný záchod ve vstupní hale. Zrušené komory jsou nahrazeny početnými vestavěnými skříněmi obklopujícími jádro bytu.

Celkové řešené lokality
Je jednoznačné, že areál bývalého cukrovaru může mít při své poloze a rozloze naprosto zásadní vliv na budoucí rozvoj Šlapanic. V tuto chvíli sice leží mimo těžiště společenského života města, které je zcela zjevně v okolí trojúhelníku Masarykova nám., Zámečnického nám. a gymnázia, nicméně leží na historické spojnici právě tohoto trojúhelníku a nádraží, v sousedství polikliniky a fotbalových hřišť. Argumentem nad všechny je pak prosté konstatování jeho rozlohy, na které se může odehrát věcí tolik, že by vychýlily život lecjakého města. Nicméně jsou tu také „ale,“ která významně ovlivňují budoucí vývoj a sílu, kterou budoucí nové městské centrum může mít. Ekologické zátěže, které komplikují prostorové uspořádání a omezují využití nových ploch a do jisté míry nejistota investiční síly města a absence konkrétního zadání.

Sýpka
Převážně defenzivní povaha sýpek, chránící svůj obsah proti nechtěným klimatickým účinkům i cizímu člověku, chtěně vytváří dojem nepřístupného, do sebe zavřeného. Se stavebními otvory sloužícími primárně pro větrání lze o sýpce uvažovat jako u domu bez oken. Návrh se snaží bez dominantní ztráty původní substance a zachování obrazu domu nabídnout nové vnímání. Z uzavřeného na otevřený, z technického na občanský, z tichého na mluvící. V rytmu současné tektoniky fasády dům otevírá společenské prostory k dialogu s venkovní pozorností. Tím do sebe dům vtahuje energii, stává se živým, ukazuje děje, je symbolem kulturního dění města. Stavební struktura uvnitř domu, díky respektování trojího traktování, zůstává ve velké míře odpovídající náplni stavby zachována. Je také hlavním výrazovým prostředkem interiéru, nabízí přímý kontakt s původním objektem a jeho hodnotami.

Paní Ditrychová je předsedkyní SVJ. Paní Ditrychová chtěla s podporou dalších členů výboru zlepšit kvalitu bydlení svého a svých sousedů. Začali jsme studií s nádechem developmentu (střešní nástavba, komplexní rekonstrukce, doplnění výtahu, rozšíření lodžií). Po střetu s realitou SVJ, několika odvolání, desítkách hodin schůzí a prezentací jsme skončili se subtilním zásahem, který však zásadně zvyšuje užitnou i tržní hodnotu všech bytů. Lodžie obtížně využitelné hloubky 1,1m jsme pomocí konzolové konstrukce rozšířili na cca 2m. Každý byt má nyní jednu souvislou lodžii namísto dvou menších. Vlastníci jednotek si sami volili z možností snížení parapetů, přímého vstupu na zahradu, materiálu podlahy lodžie. S výjimkou vybourání parapetů některých bytů zůstává původní konstrukce nedotčena. Konzoly z ocelových svařenců jsou navrženy tak, aby tvořili statickou sanaci citlivých spojů panelových dílců. Konzoly jsou opatřeny protipožárním nástřikem, ostatní ocelové konstrukce jsou žárově zinkované. Stropy nad rozšířenou částí jsou ocelobetonové, podlahu tvoří modřínová či dřevoplastová prkna, dle přání majitele bytu. Konstrukce umožňuje dodatečné osazení zasklení.