Rekonstruovaný objekt vznikl v průběhu let postupným dostavováním přístavků k dvěma sousedícím domům. Vzniklý slepenec nevyhovoval stavebně, technicky i dispozičně. Předpokládána byla demolice takzvaně nehodnotného a očištění dvou původních historických domů. Náš návrh akceptuje chaotický růst a status quo jako novou kvalitu. Objekty přístavků jsou opticky spojeny dřevěným obkladem, zatepleny a uvedeny do řádného technického stavu. Vnitřní schema objektu bylo změněno, jednotlivé prostory nově pospojovány a zrekonstruovány, tak aby vyhovovaly životu mladé čtyřčlenné rodiny. Vznikl členitý, aditivní vnitřní prostor s více výškovými úrovněmi. Nově vzniklé prostory jsou propojeny betonovým schodištěm natřeným lesklou emailovou okrovou barvou. Schodiště je spojovacím prvkem celého domu, má zenitální světlo a výraznou barvu. Ostatní použité barvy domu jsou tlumené, přírodní materiály, ošetřené tak, aby časem získávaly přirozenou patinu. Pozinkované střešní svody tvoří na dvorní fasádě přirozený dekorativní prvek domu. Terasa je z hoblovaných dubových fošen, impregnovaných, dále neupravovaných. Dřevo patinuje. Podlahy v interiéru jsou masivní 14 cm dubová prkna. Dveře a kování dveří zůstaly původní, repasované.

Podstata návrhu je v dosažení neformálního pohodlí a užitnosti.

Obora je přibližně stohlavá obec v Českém lese. Je to rozptýlená ves na Oborském vrchu s krásným výhledem na přehradu Lučina a okolní krajinu. Jejích 16 km2 pokrývají v místech, kde byla Windischgrätzká obora na divou zvěř,
z velké části lesy. Její území sahá až na hranici s Bavorskem, kde stála zaniklá obec Pavlův Studenec. Obora je vesnice roztroušená na svém vrchu. Je klidná, tichá a takovou chce zůstat. Nabízí život v Českém lese, s hvozdy za zády a Tachovskem pod sebou. 

Součástí územního plánu byla také fáze architektonická koncepce.

Nový plavecký bazén na Václavském předměstím navrhujeme jako odpověď na dvojí zadání. Poptávku po nové racionální a úsporné stavbě městského krytého bazénu s venkovním areálem a vyřešení prostranství před fotbalovými hřišti, přiléhajícího k trati a silnici E49.

Jedná se o pevnou a velkorysou stavbu s dvojicí vnitřních bazénů, která je otevřena jižním směrem k louce a vnějšímu bazénu. Bazén je opatřen velkým nápisem – logem, který upozorňuje na bazén projíždějící po blízké ulici 1. třídy. Bazén je umístěn mimo povodňové území.

Zajímá a baví nás nejednoznačnost, klidný neklid a napětí, k němuž koketerie s minulostí a původním vede, hra, kterou umožňuje.

V návrhu nahrazujeme původní zakončení jednoho ze dvou křídel Gočárovy školy i s přiléhající tělocvičnou křídlem novým. Navrhujeme nové křídlo s tělocvičnou, aulou, patrem tříd, vlastním vstupem. Ikonického vstupu stavby se nedotýkáme. Doplňujeme stavbu
o jemný opozit monumentality hlavního vstupu.
Zajímá nás Gočárovo řešení ukončení křídel, propisování řádu, řešení slepých fasád, monumentalita.
Na původní stavbu plynule navazujeme protažením křídla tříd, kdy se jemně deformuje jeho původní řád. Nové křídlo pak vytváří řád vlastní. Řád fasád propisujeme do oblého vertikálního prolamování fasád přístavby, prohnutí fabionu římsy, členění omítek. Využíváme původní materiály; na soklu cihly, ve zbytku světlá tvrdá omítka.

Návrh vznikl pro magazín AetA 160 – FORUM Magazine nr. 9, téma BUILDING UPON BUILDING, editoři J. Engels a M. Grootveld. Amsterdam 2015. ISSN 2212 – 4829.

Knihu je možné koupit na stránkách nakladatelství nai010