Víceúčelové hřiště v jihočeské obci Úsilné bylo realizováno jako první stavba podle architektonické koncepce obce z roku 2013. Hřiště s tartanovým povrchem a jednoduchou účelovou dřevostavbou / tribunou a zázemím jsou součástí ambiciózních obecních plánů zahrnujících spolkový dům, saunu, sociální bydlení atd.

Stavba je 38 m dlouhá, z rostlého řeziva, ošetřená světlou lazurou. Stěny jsou zaklopeny peřenými prkny, na vnější stěně je 40 m dlouhý nápis s označením sportoviště a stylizovaným symbolem obce – oslí hlavou.

Novostavba budovy klubovny se zázemím sportoviště a třemi hřišti (malá kopaná, nohejbal a dětské hřiště) a parkovacích stání. Na dotčeném území existují v současnosti dvě vesnická hřiště. Navržená budova má jednoduchý obdélný tvar. Stavba se svým vzhledem odkazuje na drobné sportovní vesnické stavby (dřevěné fotbalové tribuny, plovárny apod.). Budova je po jižní straně lemována loubím, které vytváří stínění dlouhé lavici – jednoduché sportovní tribuně. Na západní straně loubí přechází do zastřešené terasy s venkovním grilem, do kterého se otevírá společenská místnost klubovny.

Dům je navržen jako sloupková dřevostavba s fasádou z horizontálně kladených prken. Ta budou nabílena a společně s blankytně modrými okny, dveřmi a vršky nakoso umístěných sloupků budou udávat jemně nostalgický charakter domu.

Liberec – koláž tradičního města, industriálního dědictví a nedokončené modernistické utopie věží v zeleni. Nyní bez sjednocující vize, která by brala ohled na existující a mířila k synergickému rozvoji. S tím navrhujeme park, nábřeží a náměstí, které jsou schopné fyzicky i významově propojit různé fazety města a tvořit příjemné prostředí pro zaměstnance, návštěvníky úřadu i Liberečáky.

Urbanistická studie lokality v centru města, která vznikla poválečnou demolicí většiny domů v bloku. Návrh řešení využití této plochy podporuje život centra města a hojí válečné jizvy.

Pro nalezení správné odpovědi na zadání je zásadní si odpovědět na otázky, co živé centrum města vlastně znamená a jakými prostředky lze jeho živosti dosáhnout.
Za živé město považujeme to, které je plné lidí v domech, obchodech, ve veřejném prostoru náměstí, ulic, parků. Živé město, je to, kde je život jeho obyvatel přítomný i ve dne i v noci. Denní ruch střídá noční klid, tu a tam narušený zpěvem štamgastů vracejících se domů. Živé není to město, kde nepotkáte živáčka, ani to, které přes den žije a tepe a v noci umírá prázdnotou a nepřítomností lidí.
Živé městské centrum musí mít navíc dostatečně silnou dostředivou sílu, aby přitahovalo lidi z jeho okolí a v případě Opavy i z regionu.

Jakými prostředky je toho možné dosáhnout, když současná zkušenost mnoha měst je právě opačná, když nákupní centra po jejich okrajích centra vylidňují a kvalita bydlení v centru není schopna konkurovat bydlení v domech za městem?

Myslíme si, že řešení musí nabídnout důvod, proč do centra města chodit, musí nabídnout bydlení, které je srovnatelné s bydlením ve vlastním domě, a musí využít kvality historického centra města a místa samotného. To vše je nutné skloubit dohromady tak, abychom odpověděli na protichůdná přání vyplývající z anket a rozhovorů, které jsme uskutečnili.
Předkládáme návrh, který většině těchto přání vychází vstříc a správným způsobem je kombinuje, aby ve výsledku vznikl životaplný celek.

Na jedné straně tedy dotváříme blok v jeho původním obrysu variací různých městských domů. Do vnitrobloku pak usazujeme tržnici a ponecháváme část stávajícího parku. Městské domy orientované do náměstí a k tržnici mají obchodní parter. Tržnice může zároveň sloužit jako městská kulturní hala, kde je možné pořádat různé druhy kulturních událostí.

Základním principem řešení rekonstrukce Jiráskova náměstí a klášterní zahrady je jasné definování jednotlivých prostranství, zpřehlednění a dobrá orientace v prostoru a iniciace dějů. Jednoznačné a nekomplikované řešení dopravy a přiměřené zacházení s vodou. Rozšiřujeme chodníky a vozovky zužujeme. Potvrzujeme prostor před klášterem jako parkové náměstí s možností různorodých forem odpočinku. Zachováváme jeho paměť v podobě jírovců. Autobusovou točnu měníme na klidný parčík. Z předškolí vytváříme školní zahradu. Klášterní zahradě ponecháváme její intimitu a skrytost.