Zadáním bylo kompletně zrekonstruovat suterén Žižkovské radnice. Nutnost řešit poměrně špatný stavebně-technický stav. Nová funkce suterénu byla zadána v kontextu reprezentace Žižkova, tedy Galerie Žižkovské radnice, společenský prostor a příslušné zázemí. Zakázka byla zpracována od studie, prováděcího projektu stavby, sanací, po návrh interieru, výkresů atypického nábytku a kovářských výrobků. Komplexně od počátečních průzkumů po autorský dozor a spolupráci při kolaudaci.

Naším cílem je vytvořit smysluplnou rovnováhu mezi vlastními ekonomickými motivacemi, motivacemi města a okolních vlastníků. Toto úsilí je ze své podstaty dlouhodobé, proto v našich úvahách pracujeme s různými scénáři a různými možnostmi etapizace. Soubor pozemků tvořící těžiště ekonomického potenciálu lokality je nutné hustě, efektivně zastavět a tím připravit podmínky pro další rozvoj.

Cílový stav vyjadřuje masterplan. Počítáme s novou městskou třídou v trase ul. Železničná, která území otevře, zpřístupní a přivede do něj život v měřítku Trenčína a přilehlého regionu a zároveň v cílovém stavu nabídne přímý vstup a vjezd do území. Do nové svébytné a plnohodnotné městské čtvrti kousek od nádraží, na dohled od ikonického hradu s vlastním společenským zázemím nadmístního významu. Od nové městské třídy se odvíjí hierarchie ulic, které v severojižním směru území prokrvují. Bloky, jejichž velikost vychází z původního měřítka objektů továrny vytváří standardní bohaté a prostupné město. Jako jeho jádro pak navrhujeme Korso, páteř území s živým parterem, v první fázi sice vstup do Meriny pro všechny druhy dopravy, ale v budoucnu klidný prostor s posezením pod stromy s výhledem na hrad.

Severní hranu Korsa tvoří Tepláreň a tři stavebně nezávislé rezidenční bloky, které pokládají základ nové urbanistické struktuře. Bloky jsou pragmaticky nadimenzovány tak, aby měl kolem sebe dostatek prostoru pro plnohodnotnou uliční síť. Živý parter je soustředěn především na jižní hraně a nárožích bloků.

Po celou dobu navrhování hledáme způsob, jak smysluplně využít masivní konstrukci bývalé fabriky. Předkládáme návrh, který umožňuje: Buď zachování mnohem rozsáhlejší části těžkého skeletu a jeho částečnou konverzi na byty, obchodní plochy a kanceláře nebo zachování původní představy investora o “novostavbě” na soklu ze stávající konstrukce.

S vědomím ekonomických souvislostí jsme se rozhodli v návrhu s Teplárňou počítat. V zachování objektu vidíme příležitost pro vytvoření společenského srdce území tak, aby se Merina stala plnohodnotnou městskou čtvrtí s vlastní identitou a společenským životem. Program, který navrhujeme, považujeme za vstupní bod do diskuse. Ústředním motivem návrhu je nevytápěná (či pouze nárazově vytápěná) sportovně/společenská hala.

Navrhujeme rekonstrukci hotelu na Muzeum města. Původní
budovu hotelu s restaurací v parteru přeměnit na instituci městského
muzea se všemi jeho výstavními a vzdělávacími činnostmi a ambicemi,
v parteru také informační centrum, které se kromě informovanosti
turistů zabývá i kulturním životem ve městě, jeho pořádání a prodejem
vstupenek na tyto akce. V přízemí má být také malé bistro a volný
prostor pro spolkové a edukační činnosti pro potřeby institucí v
budově sídlících i pro potřeby města. Hotelový provoz, zcela odlišný
od provozu muzeálně-kulturního, vyžaduje i vysokou míru zásahů, aby
budova svému novému poslání mohla dobře sloužit.

Budova má jedinečné umístění v rámci náměstí, kdy je umístěna
na obou hlavních příjezdových osách (od Turnova/ Liberce a od
Ml. Boleslavi), což podporuje také její velikost a monumentální
architektonické pojetí, co se městských souvislostí týče. Tím se také
jeví vhodná pro instituci muzea na hlavním náměstí.

Nová instituce potřebuje velkorysý vstup, adekvátní jejímu
významu a potřebám. Hlavním vstupem mají přicházet turisti, kteří
navštíví město. Mají jej užívat místní chodící do muzea a na kulturně
společenské akce, návštěvníci infocentra. Musí být dimenzován i na
větší skupiny, především pro školy, které obzvláště v zimních měsících
muzeum ve výuce hojně navštěvují. Vstup má být proto zřetelný,
jednoznačný a prostorný, má být dobře viditelný z náměstí.
Pro tyto požadavky nevyhoví žádný ze stávajících vstupů z jižní
strany, které jsou charakteru spíše pro jednotlivce (pův. hotel a
restaurace), a před kterými je dnes rušný provoz a nedostatek
předprostoru.
Navrhujeme obnovit dvorek k jeho původnímu účelu a využít jej ke
vstupu. Vznikne tak předprostor, muzejní dvorek, první prostor vstupu
do muzea. Dvorek je možné využít k venkovním instalacím, je to
prostor, kde se rozmístí školní třída, než paní učitelka vyřídí vstup, kde
se dá posedět u kávy v horkých letních měsících.

Na kraji modernistického sídliště nového Břevnova dle regulace Ladislava
Machoně, stojí v parku solitér polikliniky Pod Marjánkou od Richarda F.
Podzemného. Vysoká vertikální deska se prolíná s deskou nízkou horizontální.
Budova polikliniky byla ve své době vrcholem současné architektonické
produkce. Má jednoduché, flexibilní a přehledné uspořádání. Je pro uživatele
pohodlná. Má vhodně orientované pracoviště i světlé chodby/čekárny.
Přestože se jedná o v jádru modernistickou stavbu, umí dotvářet a kladně
ovlivňovat své okolí. Využívá usazení ve svahu – je přístupná z obou jeho stran
skrze velkorysé foyer. Dotváří ulici Pod Marjánkou.
Konstrukční a z ní plynoucí dispoziční řešení se elegantně propisuje do členění
fasád, respektive výtvarného řešení a působení celku.

Nové křídlo vytváří celek s křídlem původním.
Prostorové uspořádání nového křídla budovy umožňuje nejen flexibilní úpravu
dispozic jednotlivých ordinací / pracovišť, ale celých oddělení. Ty lze podle
potřeby vymezovat průhlednými příčkami z celku polikliniky jakkoli je potřeba,
což je v návrhu dobře viditelné na příkladu dětského oddělení.
Zároveň systém světlíků a průhledů vnitřkem budovy umožňují snadnou
prostorou orientaci návštěvníků a kvalitní vnitřní prostředí. Čekárny jsou
součástí koridorů, podobně jako v historické budově. Hlavní schodiště nového
křídla umístěné přímo u hlavního vstupu je doplněno požárními schodišti v
krajích budovy, které lze zároveň využívat během běžného provozu při pohybu
po budově.
Nové východní křídlo vhodně využívá sousedství s parkem u východní fasády,
kam v tuto chvíli ústí pouze obslužný dvůr s parkovištěm. K východní fasádě
navrhuje do budoucna (v 2. etapě) umístit prostory kantýny, která se může
otevřít právě do prostoru stávajícího parčíku. Nicméně už v tuto chvíli upravuje
novostavba stávající situaci: Do parku je orientována plnohodnotná fasáda
domu, podél které je vedeno široké schodiště. Do parku je orientován budoucí
vstup terénních sociálních služeb a zpevněná piazzetta