Proměna věznice v budovu soudu, zastupitelství a probační služby je výzva z podstaty.

Jak proměnit budovu, která je tak uzavřená do sebe, v budovu institucí, které mají budit důvěru veřejnosti v transparentnost jejich rozhodování a motivací? Celek dělíme na jasné tři části soudu, muzea a zastupitelství s vlastními vstupy a čely. Otevíráme zdi dvorů a historické průchody, vytváříme nové vstupy. V případě soudu vkládáme nové křídlo, které určuje charakter jeho části, soudobě, nesentimentálně. Muzeu zachováváme omšelost, dispozice, dvory za plechovými vraty.

Historickou budovu věznice členíme do tří základních částí v logice základního prostorového uspořádání stávající budovy. Západní části se stává soudem, severní střední část muzeem a východní zastupitelstvím a probační službou. Každá část má vlastní vstup, předprostor. Každá nabízí jiný charakter odpovídající instituci, která v ní sídlí. Jedním ze zásadních aspektů je i to, jaké části budova jsou otevřeny veřejnosti. Každá instituce má jasně prostorově i provozně oddělenou část budovy.

Prostory podkroví jsou využity pro technologické zázemí budovy.
Do historické budovy věznice je zasahováno v minimální možné míře. Jsou doplněny nové vstupy do prostor muzea a zastupitelství a společně s novým křídlem soudu je proměněna historická západní fasáda budovy na v arkádu vnitřního foyer. A právě adice nového soudního křídla je jediným, ale za to výrazným, soudobým vstupem do areálu věznice.

Navrhujeme veřejnou i soukromou výstavbu v podstatě tradičního městského formátu. Městské bytové domy, které v přízemí mají obchodní, dílenské, společenské prostory. V patrech jsou byty různých velikostí, pro různé skupiny uživatel. Jednotlivé domy disponují zahradami ve vnitroblocích, které jsou přístupné buď domem nebo přímo z ulic.
Navrhujeme přístavbu historické budovy továrny Linserky s velkorysou univerzální halou. Halu a patra přístavby stejně jako historickou budovu lze využívat mnohými způsoby, dle potřeb kreativní čtvrti.
Drtivá většina Papíráku je obytnou zónou. Toto řešení umožňuje veřejný prostor oprostit od členění, které vyžadují jiná dopravní zařazení. Otevíráme tedy veřejný prostor lidem a nepodřizujeme jej dopravnímu řešení. V tomto jednoduchém řešení leží primární způsob nalezení nutné univerzality a využitelnosti sdílených veřejných prostor!
Charakter čtvrti tvoříme především udržením menšího měřítka zástavby a stopy historických bloků.

Měřítko Papíráku není určeno regulacemi a velikostmi automobilů a jejich provozu, měřítko Papíráku je měřítko lidské, určené nároky člověka – chodce, cyklisty, běžce, souseda. Členíme bloky tradičním způsobem dům / zeď, soukromé / veřejné s jasně definovaným hranicemi. Využíváme tradiční materiály a rozvíjíme téma vody a stromů v ulicích.

Celkové řešené lokality
Je jednoznačné, že areál bývalého cukrovaru může mít při své poloze a rozloze naprosto zásadní vliv na budoucí rozvoj Šlapanic. V tuto chvíli sice leží mimo těžiště společenského života města, které je zcela zjevně v okolí trojúhelníku Masarykova nám., Zámečnického nám. a gymnázia, nicméně leží na historické spojnici právě tohoto trojúhelníku a nádraží, v sousedství polikliniky a fotbalových hřišť. Argumentem nad všechny je pak prosté konstatování jeho rozlohy, na které se může odehrát věcí tolik, že by vychýlily život lecjakého města. Nicméně jsou tu také „ale,“ která významně ovlivňují budoucí vývoj a sílu, kterou budoucí nové městské centrum může mít. Ekologické zátěže, které komplikují prostorové uspořádání a omezují využití nových ploch a do jisté míry nejistota investiční síly města a absence konkrétního zadání.

Sýpka
Převážně defenzivní povaha sýpek, chránící svůj obsah proti nechtěným klimatickým účinkům i cizímu člověku, chtěně vytváří dojem nepřístupného, do sebe zavřeného. Se stavebními otvory sloužícími primárně pro větrání lze o sýpce uvažovat jako u domu bez oken. Návrh se snaží bez dominantní ztráty původní substance a zachování obrazu domu nabídnout nové vnímání. Z uzavřeného na otevřený, z technického na občanský, z tichého na mluvící. V rytmu současné tektoniky fasády dům otevírá společenské prostory k dialogu s venkovní pozorností. Tím do sebe dům vtahuje energii, stává se živým, ukazuje děje, je symbolem kulturního dění města. Stavební struktura uvnitř domu, díky respektování trojího traktování, zůstává ve velké míře odpovídající náplni stavby zachována. Je také hlavním výrazovým prostředkem interiéru, nabízí přímý kontakt s původním objektem a jeho hodnotami.

Paní Ditrychová je předsedkyní SVJ. Paní Ditrychová chtěla s podporou dalších členů výboru zlepšit kvalitu bydlení svého a svých sousedů. Začali jsme studií s nádechem developmentu (střešní nástavba, komplexní rekonstrukce, doplnění výtahu, rozšíření lodžií). Po střetu s realitou SVJ, několika odvolání, desítkách hodin schůzí a prezentací jsme skončili se subtilním zásahem, který však zásadně zvyšuje užitnou i tržní hodnotu všech bytů. Lodžie obtížně využitelné hloubky 1,1m jsme pomocí konzolové konstrukce rozšířili na cca 2m. Každý byt má nyní jednu souvislou lodžii namísto dvou menších. Vlastníci jednotek si sami volili z možností snížení parapetů, přímého vstupu na zahradu, materiálu podlahy lodžie. S výjimkou vybourání parapetů některých bytů zůstává původní konstrukce nedotčena. Konzoly z ocelových svařenců jsou navrženy tak, aby tvořili statickou sanaci citlivých spojů panelových dílců. Konzoly jsou opatřeny protipožárním nástřikem, ostatní ocelové konstrukce jsou žárově zinkované. Stropy nad rozšířenou částí jsou ocelobetonové, podlahu tvoří modřínová či dřevoplastová prkna, dle přání majitele bytu. Konstrukce umožňuje dodatečné osazení zasklení.

Naší ambicí je dotvořit východní okraj Uhříněvsi. Stavbou nové školy se vytváří příležitost vložit do území celek, který ve svém rozsahu od nového školního náměstí po zelený pás na rozhraní města a krajiny prováže nesouvisející fragmenty a otupí hrany předchozího překotného vývoje Uhříněvsi. Doplní chybějící infrastrukturu od té, co chybí zcela zjevně po tu nenápadnější (tedy nejen škola, ale i veřejná prostranství, bezpečné pěší a cyklistické trasy pro děti, prostory pro společenské/spolkové/sportovní vyžití, atp.).

Vkládáme tedy do území celek, který se fraktálovitě dělí v logické a srozumitelné posloupnosti, kdy se zmenšuje měřítko a zvětšuje soukromí: náměstí s dvěma domy (škola a sportovní hala) -> škola -> I. a II. stupeň -> jednotlivé klastry -> jednotlivé třídy. Těmto krokům posloupnosti pak odpovídají jednotlivá veřejná až soukromá prostranství od náměstí, přes hlavní foyer školy, přes společné prostory klastrů až po vlastní třídy.

Škola totiž funguje tak , že ať už žák či žákyně přijde pěšky, přijede na kole, autobusem, nebo ho vysadí rodiče na místě K+R, objeví se na školním náměstí před školou a sportovní halou. Z náměstí přes branku vstoupí na pozemek školy a okolo školního dvora projde do objektu školy, kde se ocitne v centru dění ve foyer, které propojuje jednotlivé části školy a kde se v případě potřeby může shromáždit celá škola a odkud se vstupuje ze severního ochozu na druhý stupeň a z jižního ochozu a první stupeň.