Navrhujeme sebevědomou městskou školu s jasným a funkčním rozvrhem. Školu s paletou prostorů s vlastní identitou – od malých a intimních po velké, kde se člověk cítí být součástí celku. Školu, která i přes prostorová omezení pozemku nabízí množství venkovních prostor – dvorní zahrada, střešní zahrada, hřiště na střeše tělocvičny.

Budovy základní školy a polyfunkčního objektu navrhujeme jako dvojici s podobným DNA: příbuzný prostorový rozvrh, příbuzná technická estetika, společný sjednocující parter. Přízemní sokl obě budovy propojuje, tvoří uliční frontu a přirozeně integruje sportovní halu, která je jinak téměř samostatně fungující budovou u kolejí. Budovy svou vzájemnou polohou vychází z návrhu čtvrti, k ulici jsou pevné a směrem dovnitř vytváří školní zahrady na terénu.

Navrhované budovy jsou pevnou “vstupní branou” do prostoru nové městské čtvrti s vysokou věží, vymezují jasné veřejné prostory v logické souvislosti s vnitřním uspořádáním interiéru budov. Do ulic a náměstí se budovy otáčí živým parterem a umožňují vzájemné propojení.

Předkládáme návrh s jednoduchým a přehledným dispozičním schématem interiéru i okolí, který odpovídá požadavkům pro soudobou výuku a společenskou roli školy, racionální ekonomickou stavbu. Dopravní řešení okolí zohledňuje požadavky bezpečných cest do školy a umožňuje přístup z různých stran a různými prostředky. Návrh rozvíjí kvality místní krajiny – nivy řeky Litavy a zmizevší soustavy rybníků.

Základním konceptem urbanistického řešení je vytvoření parkového předprostoru školy se stávajícím rybníkem a zachováním maximálního množství vzrostlých stromů. Tento předprostor přirozeně vede žáky k jedinému hlavnímu vstupu na severní fasádě budovy. Park přirozeně propojuje všechny možné směry přístupu ke škole.

Škola je tradičně a logicky rozdělena do dvou částí – hlavní budovy a tělocvičny. Hlavní budova školy má dvě nadzemní podlaží a suterén, skrze který je propojena s budovou tělocvičny. Budova tělocvičny má vlastní vstup, sklad i šatny, může tedy fungovat jako samostatná jednotka.

Navrhujeme veřejnou i soukromou výstavbu v podstatě tradičního městského formátu. Městské bytové domy, které v přízemí mají obchodní, dílenské, společenské prostory. V patrech jsou byty různých velikostí, pro různé skupiny uživatel. Jednotlivé domy disponují zahradami ve vnitroblocích, které jsou přístupné buď domem nebo přímo z ulic.
Navrhujeme přístavbu historické budovy továrny Linserky s velkorysou univerzální halou. Halu a patra přístavby stejně jako historickou budovu lze využívat mnohými způsoby, dle potřeb kreativní čtvrti.
Drtivá většina Papíráku je obytnou zónou. Toto řešení umožňuje veřejný prostor oprostit od členění, které vyžadují jiná dopravní zařazení. Otevíráme tedy veřejný prostor lidem a nepodřizujeme jej dopravnímu řešení. V tomto jednoduchém řešení leží primární způsob nalezení nutné univerzality a využitelnosti sdílených veřejných prostor!
Charakter čtvrti tvoříme především udržením menšího měřítka zástavby a stopy historických bloků.

Měřítko Papíráku není určeno regulacemi a velikostmi automobilů a jejich provozu, měřítko Papíráku je měřítko lidské, určené nároky člověka – chodce, cyklisty, běžce, souseda. Členíme bloky tradičním způsobem dům / zeď, soukromé / veřejné s jasně definovaným hranicemi. Využíváme tradiční materiály a rozvíjíme téma vody a stromů v ulicích.

Nová radnice je deklarací otevřenosti v přístupu samosprávy k občanům, městu a hospodaření.

Inspirováni původním stavem navrhujeme novou budovu v čele podlouhlého náměstí
K. V. Raise. Radnice má tři podlaží. Přízemí je vizuálně velmi otevřené a obsahuje víceúčelový sál, zasedací místnost a podatelnu s infocentrem. V dalších dvou patrech jsou kancelářské prostory radnice a vedení města, která jsou propojena atriem prosvětleným lucernou.

Zvolené schéma je přehledné, neodděluje jednotlivá pracoviště od sebe a podporuje dojem společné práce. Zároveň nabízí patřičné prostory pro občany, kteří čekají a připravují se na jednání v prostoru atria. Prostory přízemí je možné podle potřeb různých akcí variabilně propojovat, včetně možnosti otevřít sál ven do plácku u potoka, a nebo přízemí používat nezávisle na provozu úřadu nad ním. A když zasedá zastupitelstvo ve velkém sále, tak je vidět z celého náměstí!

Estetiku radnice tvoří tenká hranice mezi občansky srozumitelnou vstřícností a důstojným reprezentováním síly města. Cihelná fasáda je mírně prolamovaná a její výraz se mění s pohybem slunce. V interiéru jsou použity trvanlivé materiály příjemné na dotyk, jako mosaz a modřínové dřevo, společně s teracovými podlahami a pohledovým betonem. Materiály které umí důstojně stárnout zajistí, že radnice bude městu sloužit po dlouhou dobu.

Černý Most je místo, které většina lidí zná hlavně jako přestupní stanici. Místo se špatnou pověstí – nepřívětivé a zanedbané. Právě konkrétně špatný stav lávek nad autobusovými odjezdy, který je způsoben jak nedostatky při výstavbě tak dlouhodobým zanedbáním údržby způsobeným i nejasnostmi ohledně správy, vedl k úvahám, jak s terminálem dál.

My chceme vytvořit na Černém Mostě kvalitní, tedy příjemné, přehledné, bezpečné a pohodlné městské prostředí. Toho nelze dosáhnout bez zásadního zjednodušení prostorových vztahů v rámci terminálu a jeho předprostoru. Neboť prostorová komplikovanost je společný jmenovatel, ze kterého plyne náročnost údržby, množství bariéry v pohybu i vznik pocitově nebezpečných situací. Proto navrhujeme stavebně jednodušší a pro uživatele prostorově srozumitelnější řešení. Ohledně lávek nad autobusovým terminálem jsme došli k závěru, že v případě jakékoliv jejich rekonstrukce dojde za cenu značných nákladů sice k odstranění technických nedostatků, ale fixuje se stávající rozložení včetně všech finanční náročnosti údržby a všech dalších neduhů, které toto řešení má. Je to např. kvůli pozici sloupů v úrovni stávajícího autobusového terminálu. Proto považujeme za nutné tyto lávky odstranit a uvolnit si ruce k novému řešení, které nám umožní vytvořit respektive dokončit plnohodnotné městské prostředí, tedy náměstí příjemné pro chodce s živým parterem, stromy … a dopravním terminálem.

Náměstí jako přirozené těžiště území a dopravní terminál jako jednu stranu tohoto náměstí. Tedy jako součást městského prostředí (integrace dopravy do městského prostředí). Tak, že cestující, který čeká na autobus, přirozeně pobývá v ploše náměstí. Změna organizace pohybu autobusů, aby se při zachování stávající kapacity (výstupní stání a odstavná stání se nemění, nástupní stání se reorganizují ve stejném počtu) zkrátila vzdálenost a čas nutný k průjezdu terminálem. Zároveň autobusový terminál získává charakter ulice (vozovky) procházející plochou náměstí. Čitelné prostředí bez vizuálních i fyzických bariér, tedy komfort a bezpečí pro obyvatele/cestující, přehlednost pro cestující. Ale zároveň zachování klíčových prvků původní architektury jak v rámci plochy náměstí (betonová plastika, fontána) tak budovy terminálu (zaklenutí). Využití potenciálu střech jak pro cyklodopravu, tak pro expanzi veřejného prostoru, s možností diferencované nabídky aktivit.