Zadáním bylo kompletně zrekonstruovat suterén Žižkovské radnice. Nutnost řešit poměrně špatný stavebně-technický stav. Nová funkce suterénu byla zadána v kontextu reprezentace Žižkova, tedy Galerie Žižkovské radnice, společenský prostor a příslušné zázemí. Zakázka byla zpracována od studie, prováděcího projektu stavby, sanací, po návrh interieru, výkresů atypického nábytku a kovářských výrobků. Komplexně od počátečních průzkumů po autorský dozor a spolupráci při kolaudaci.

Lávka je řešena jako obloukový most s horní mostovkou, ty jsou ve vrcholu pevně spojeny. Tvar oblouku byl zvolen po rešerší ostatních přemostění na dálnici, které jsou z většiny koncipovány jako prosté nosníky se stylizovanými podpěrami v dělícím pásu. Záměrem bylo na monotónní cestě po dálnici vytvořit osobitý orientační bod pro projíždějící řidiče a obyvatele města. Použitím ladného oblouku je odkazováno na historické obloukové mosty. Díky použití moderních materiálů a speciální konstrukce spodního oblouku, který se v půdoryse rozšiřuje, je možné docílit velmi subtilní boční hrany mostu. Tvarování a osobitost mostu je navíc akcentována nočním osvětlením na spodní hraně mostu.

Statické schéma mostu je volně inspirováno renesančními úvahami o novém typu obloukového mostu. Sounáležitost lávky s městem bohatého na renesanční památky je vtisknuta do mostovky ve formě sochařského reliéfu umístěného ve vrcholu oblouku.

Navržená lávka přes Labe kopíruje trasu původního mostu spojujícího zámek se Starou Boleslaví a obnovuje zaniklou cestu k zámku. Ta je v současnosti patrná pouze z umístění arkýře na zámku a pozůstatků starého kamenného mostu, jehož nejzachovalejší část nalezneme přímo u vstupu do zámku vedle starého mlýna. Návrh s tímto historickým kontextem přirozeně pracuje – lávka je orientována na osu starého mostu, oblouková mostní konstrukce navazuje na starý kamenný most, barevnost mostu je inspirována sgrafitovou fasádou z přilehlého zámku. Podélný profil lávky vychází z historických obloukových mostů a je přizpůsoben požadavkům povodí Labe na průjezd lodí. Příčný profil je dimenzován tak, aby zajistil pohodlný průjezd cyklistů a bezpečí chodců, kteří se rozhodnou na lávce zastavit a dívat se po okolí.

Lávka je řešena jako obloukový most s horní mostovkou a ocelovými kyvnými vzpěrami, které podpírají mostovku proti oblouku. Mostovka a nosný oblouk jsou ve vrcholu oblouku pevně spojeny. V příčném řezu jsou mostovka i oblouk řešeny jako dvoutrámové konstrukce s bočními konzolami. Tvarové řešení oblouku respektuje obrys průplavního prostoru o rozměrech 25,0×7,0 m.

Proměna věznice v budovu soudu, zastupitelství a probační služby je výzva z podstaty.

Jak proměnit budovu, která je tak uzavřená do sebe, v budovu institucí, které mají budit důvěru veřejnosti v transparentnost jejich rozhodování a motivací? Celek dělíme na jasné tři části soudu, muzea a zastupitelství s vlastními vstupy a čely. Otevíráme zdi dvorů a historické průchody, vytváříme nové vstupy. V případě soudu vkládáme nové křídlo, které určuje charakter jeho části, soudobě, nesentimentálně. Muzeu zachováváme omšelost, dispozice, dvory za plechovými vraty.

Historickou budovu věznice členíme do tří základních částí v logice základního prostorového uspořádání stávající budovy. Západní části se stává soudem, severní střední část muzeem a východní zastupitelstvím a probační službou. Každá část má vlastní vstup, předprostor. Každá nabízí jiný charakter odpovídající instituci, která v ní sídlí. Jedním ze zásadních aspektů je i to, jaké části budova jsou otevřeny veřejnosti. Každá instituce má jasně prostorově i provozně oddělenou část budovy.

Prostory podkroví jsou využity pro technologické zázemí budovy.
Do historické budovy věznice je zasahováno v minimální možné míře. Jsou doplněny nové vstupy do prostor muzea a zastupitelství a společně s novým křídlem soudu je proměněna historická západní fasáda budovy na v arkádu vnitřního foyer. A právě adice nového soudního křídla je jediným, ale za to výrazným, soudobým vstupem do areálu věznice.