V okolí statenické návsi je řada budov, prostranství a institucí, které hrají nebo v budoucnu mohou hrát významnou společenskou roli v obci a spoluvytváří její centrum.

Záměrem je, aby jednotlivé části centra byly jasně čitelné ve své funkci a zároveň spoluvytvářely silný a fungující celek. Co to reálně znamená? Jednoduše například to, že každý kolemjdoucí pozná, kde je a co je náves. Pochopí, co se na návsi dělá a najde obecní úřad místě, kde jej očekává. Znamená to také, že se uživatel stejně intuitivně orientuje i uvnitř budovy. Jasná orientace ale není jediným cílem.
Druhým, který je nutné zmínit, je vytvořit prostor pro příležitost, kdy správné nastavení prostranství iniciuje události, které v tuto chvíli můžeme pouze domýšlet. Ať už je to pouť na zámecké zahradě, oslavy narozenin či svatba pod širým nebem. Nejsou to ale pouze velké akce, kterým úpravami vycházíme vstříc. Vytváříme prostory, které vybízí k tomu se v centru zdržet po cestě ze školy či z práce. Ve výsledku jde o to, aby na návsi, respektive v centru bylo živo.

Vedle návrhu veřejných prostor se návrh zabývá umístěním o ověření velikostí radnice, nové mateřské školy, kulturního centra, knihovny, sokolovny.

Novostavba autobusového terminálu v blízkosti vlakového nádraží. Jedná se o terminál s obousměrným vjezdem a výjezdem autobusů. Pět nástupišť v jedné řadě přiléhá nástupní hranou k železniční stanici.

Dlážděná přednádražní plocha je z jihu vymezena nádražní budovou, ze západu zídkou s lavičkami a plochou Bike+Ride, ze severozápadu do ní ústí park při ulici Jana Švermy, na severovýchodě je budova restaurace s nárožním arkýřem a z východu stromořadím. V tomto stromořadí zachováváme maximum vzrostlých stromů a doplňujeme je novou výsadbou. Stromořadí odděluje terminál od vilek ve Dvořákově ulici a poskytuje stín odstaveným autobusům a automobilům.

Důležité je pro nás vnímání hlavního směru pěšího směru při výstupu z vlaku či autobusu, tedy ulici Jana Švermy s přilehlým parkem směrem ke kinu a dál na náměstí, který spolutvoří dojem z autobusového nádraží. Z jihovýchodního rohu pak ústí na prostranství pěší stezka z ulice Harantovy doplňující třetí zelenou osu, která míří do tohoto prostoru.

Součástí návrhu jsou i kryté čekárny, které svou formou odkazují na historický trubkový mobiliář 50. let 20. století.

Návrh obnovy obvodového pláště administrativní budovy URAN principiálně navazuje na jeho původní řešení. Nemění drobné měřítko skladebných částí obkladu, dodržuje stejný poměr mezi prosklenými a plnými částmi fasády, drží stejné proporce oken a výrazné horizontální členění fasády. Návrh navazuje i na původní tektonický skladebný systém. Díky jinému materiálu obkladu fasády se ale celkový dojem, který dům vytváří, významně mění.

Fasáda je obložena pozinkovaným plechem. Plocha fasády je členěna stíny říms, okny, ale i jednotlivými dílci plechu, spárami mezi nimi, rastrem kotvení. Plocha z pozinkovaných dílců ve světle pableskuje, odrazy se liší v každé desce. Dům odráží a mění měnící se světlo okolí.

Řešení fasády zároveň pracuje s různou hloubkou detailu odpovídající tomu, z jakých vzdáleností je stavba vidět. Výrazné horizontální členění a nápisy URAN jsou viditelné pří vzdáleném pohledu při příchodu z centra města po ulici 1. máje, při průjezdu po dálnici od Prahy i Žitavy. Detaily obložení sloupů, stříška nad vstupem a jednotlivé torxové hlavy šroubů uchycení plechu jsou viditelné při vstupu do vestibulu.

Předkládané řešení fasády zároveň zvedá témata, která současné řešení pominulo. Mezi nimi především zdůraznění vstupu do budovy a osobitost, kdy z indiferentní administrativní budovy 70. let vytváříme jedinečnou stavbu navazující na konkrétní situaci.