autor: Ondřej Novotný
režie: Eva Rysová
scéna: Ondřej Synek, Adéla Součková
kostýmy: Anna Vránová
hudba: Zuzanna a Antonis Skolias
dramaturgie: Ondřej Novotný

hrají: Julie Goetzová, Marie Jansová, Ondřej Jiráček, Jiří Kniha, Václav Marhold
délka představení: 120 minut

Dramatická báseň o nicotě.

Opulentní hostina je záminkou k manipulaci, mocenskému boji i naivnímu hledání dobra, pravdy, krásy. V komorní atmosféře luxusní vily hledáme kořeny vlastní nicotnosti, nihilismu prorůstajícímu do všech společenských vrstev, rodinných vazeb i buněk lidského organismu, pátráme po příčinách zdánlivě bezdůvodného a zbytečného zla, ze skříní vytahujeme kostlivce kanibalistických bakchanálií i plejtváků obrovských. Přízračná a absurdní atmosféra se snoubí se sklony pro jazykový experiment. Milujeme toho, kdo nás nemiluje, můžeme se mstít i nechat si transplantovat hlavu. Jídelna, obývák i bazén se proměňují v bitevní pole, které můžeme ovládnout nebo se nechat sežrat. Útržky křivd jako předehra k tanci smrti. A přesto: člověk je v podstatě biofilský! Tak proč?

Dominantní zůstává budova staré školy s plotem a zahradou. Rozšíření školy se v této konstelaci staví jako loď k přístavu. Jako hospodářské k reprezentativnímu. Neformální záda městské instituce vtahují veřejnost do hry. Nekladou nepřiměřeně vysoké nároky, nelpí malicherně na dokonalém detailu. Mohou být reprezentativní i bez ostychu užívaná. Občansky srozumitelná a praktická. Neoddělitelná od původní zahrady, která tvoří tu důležitější součást navrhované architektury.

Cílem této práce je navrhnout rekonstrukci návsí obcí Bezdědice a Radouš. Navrhujeme celkovou koncepci i drobný detail. Navrhujeme návod, jak postupně s obecními prostranstvími pracovat.

Bezdědice jsou ves, která z velké části přiléhá přímo k návsi, pak už zbývá jen několik ulic, jedna z nich je novodobá, plácek s hřištěm, stará škola. Její náves je mnohovrstevnatá a na první pohled nečitelná. Rybník, kostel, mnoho stromů, potok, prostor za kostelem.

Náves navrhujeme zpřehlednit v otevřené části kolem rybníka a dětského hřiště. Navrhujeme jednu cestu podél jižní strany návsi přidat a jednu cestu zrušit. Nová cesta zpřístupní domy podél ní, zrušená cesta umožní spojit dva oddělené zelené ostrovy v jeden s větším hřištěm a volným placem, který vlastně na návsi není. Prostor před kostelem upravujeme jako nástup do kostela. Dá se zde sedět na lavičkách i pohodlně zaparkovat.

Radouš je ves s krásnou návsí, drobnými uličkami, schovaným potokem, železniční zastávkou a nepříjemnou zatáčku na tahu silnice 1. třídy. Návrh podtrhuje a zpřístupňuje kvality, která obec má a potlačuje negativa zastoupená především silnicí 1. třídy.

Novostavba autobusového terminálu v blízkosti vlakového nádraží. Jedná se o terminál s obousměrným vjezdem a výjezdem autobusů. Pět nástupišť v jedné řadě přiléhá nástupní hranou k železniční stanici.

Dlážděná přednádražní plocha je z jihu vymezena nádražní budovou, ze západu zídkou s lavičkami a plochou Bike+Ride, ze severozápadu do ní ústí park při ulici Jana Švermy, na severovýchodě je budova restaurace s nárožním arkýřem a z východu stromořadím. V tomto stromořadí zachováváme maximum vzrostlých stromů a doplňujeme je novou výsadbou. Stromořadí odděluje terminál od vilek ve Dvořákově ulici a poskytuje stín odstaveným autobusům a automobilům.

Důležité je pro nás vnímání hlavního směru pěšího směru při výstupu z vlaku či autobusu, tedy ulici Jana Švermy s přilehlým parkem směrem ke kinu a dál na náměstí, který spolutvoří dojem z autobusového nádraží. Z jihovýchodního rohu pak ústí na prostranství pěší stezka z ulice Harantovy doplňující třetí zelenou osu, která míří do tohoto prostoru.

Součástí návrhu jsou i kryté čekárny, které svou formou odkazují na historický trubkový mobiliář 50. let 20. století.

Určující je dispoziční řešení domů, které bude dostatečně flexibilní, bude se umět měnit podle budoucích potřeb, vnese do požadavků škol řád, vytvoří přehledný, dobře obyvatelný dům. Dispozice, které navrhujeme vychází ze standardních laboratorních uspořádání, kdy pracovny vědců přiléhají na fasádu a laboratoře i se zázemím jsou „zasunuty“ hlouběji do dispozice.  Tento princip nám umožňuje zmenšit plochu fasád a vytvořit dispozici hlubokou až 45m a zároveň dosáhnout vysoké vnitřní flexibility.