Architektonická koncepce města Luže

Architektonická koncepce města Luže 2012

Název projektu:
Architektonická koncepce města Luže
Klient:
město Luže
Adresa:
Luže
Typ:
urbanistická koncepce
Studie:
2012
Stav projektu:
dokončeno
Centrum pro seniory Tábor

Centrum pro seniory Tábor 2013

Zásadním tématem zadání pro nás bylo hledání způsobu, jakým snoubit to, že domov seniorů je pro své obyvatele domovem a místem dožití a zároveň nemocnici podobnou institucí. Může se starobinec stát něčím jiným než starobincem? Co pěkného může být na životě v postupně umírající komunitě? Co obyvatele domova motivuje, jaké věci je baví? Jak se s tím srovnává personál, který se o seniory stará?
Odpověď nacházíme v klidné formě domů i interiérů, v jasných a přehledných dispozicích, v široké škále prostorů, které se nenápadně nabízí k využití. Chodby, které jsou průvodním znakem podobných zařízení, krátíme řešením na nejmenší možnou míru, rozšiřujeme je o možnosti posezení u oken, která je zároveň prosvětlují. Chodba se prolíná se společenskými místnostmi, stává se zároveň na každém patře i foyer, do kterého jsou otevřeny sesterny. Nabízíme snadno přístupné venkovní terasy a v přízemí zahradu s altánem v rámci kontrolovaného areálu.
Dům s pečovatelskou službou může svoji „instituci“ potlačit výrazně více. I proto jsme rozdělili celkový program ve dví. Pohodlná chodba, menší garsoniéry s lodžií, v přízemí společenská místnost s možností projít do vlastní zahrady a zde opět altán.
Hlavní vstupy do veřejných částí komplexu jsou z piazzety, kterou si dvojice domů mezi sebou vytváří a na kterou se otevírají jeho společenské místnosti. Malé „náměstí“ s loubími znamená pravidelný rytmus příjezdů a odjezdů, děj, pozorovatelný přísun podnětů pro obyvatele.
Dvojice domů vytváří řád, který v jejím okolí chybí. Vůči okolí se jasně vymezuje, ale neuzavírá se. Pevně se staví k příjezdové ose nemocnice, řadám parkujících aut i ulici kapitána Jaroše a na jihovýchod se otevírá do jasně definovaných zahrad. Které jsou z části přiřazeny domům a z části přístupné i veřejnosti. Uspořádání umožňuje v budoucnosti postavit další budovu komplexu, ale také to zvládne bez ní.
Dispoziční řešení domů umožňuje volit mezi aktuálně výhodnějším konstrukcí. V tuto chvíli navrhujeme vyzdívaný monolitický skelet. Domy jsou omítané. Důležitá jsou řešení detailů, která dům zprostředkovávají svým obyvatelům – dobrá podlaha, materiál dveří, světla, klika, …

Název projektu:
Centrum pro seniory v Táboře
Klient:
Město Tábor
Adresa:
Kpt. Jaroše, Tábor
Typ:
bydlení
Soutěž:
2013 - 3. místo ve veřejné architektonické soutěži
Stav projektu:
dokončeno
Obestavěný prostor:
250000 m3
HPP:
7150 m2
Tým:
Michal Kuzemenský, Ida Chuchlíková, David Pavlišta, Ondřej Synek, Jan Vlach, Jiří Žid
Spolupráce: Jan Ptáček
Dům s pečovatelskou službou v Sezimově Ústí

Dům s pečovatelskou službou v Sezimově Ústí 2014

Řešení stavby Domova s pečovatelskou službou zásadně ovlivnilo pět faktorů. Chuť navrhnout solidní nadčasový dům se srozumitelným vnitřním rozvrhem. Vnímavost ke kontextu a okolí. Oslunění všech bytů. Úspornost výstavby i provozu. Rozdělení výstavby do dvou etap.
Domy v sobě spojují obraz altánu v parku, viladomu, zámečku i paneláku. Jejich výraz má být nadčasový a nepolopatický.
Domov je rozdělen do dvou křídel, které kopírují rozdělení na první a druhou fázi výstavby. K západnímu křídlu, tedy do první fáze výstavby, patří i nižší vstupní, společenská a servisní část a denní stacionář. Obě křídla domu mají stejnou velikost a podobný vnitřní rozvrh.  V typických patrech, to znamená 2NP, 3NP a 4NP je ve středu dispozice domů schodiště a výtah. Pokoje a servisní místnosti jsou po obvodu půdorysu. Při umisťování pokojů jsme ověřovali jejich oslunění nejen podle orientace ke světovým stranám, ale posuzovali jsme i zastínění okolními obytnými domy. Pokoje a servisní místnosti jsou sdruženy do bloků tak, aby u oken, uvnitř dispozice, vznikaly pobytové niky na posezení a setkávání. Vnitřní komunikace nepovažujeme jen za chodby, ale za veřejný společenský prostor obyvatel a návštěvníků domova.  Ideálně částečně ponechaný participaci obyvatel.
K 1NP patří jednopodlažní vstupní a společenská část, která po dostavění druhé fáze propojuje obě budovy. Ve 2NP je nad touto částí pobytová terasa, kterou lze také projít z jedné do druhé budovy. Z terasy lze pozorovat vstup a dění s ním spojené a na druhé straně zahradu a skrze stromy fotbalové hřiště. Etapový růst domu je podřízen podobné logice jako repetitivní růst sídliště. První etapa má svoji vlastní samozřejmost, druhá etapa je předvídatelným, ale ne nezbytným pokračováním.
Komplex je situován na místo současného knihovny a mateřské školky. Drží ortogonální síť okolních domů. Hlavní vstup i vjezd do domu je čelem kolmo na vstup z ulice K hájence. Předobrazem byl vjezd k zámečku nebo viladomu. Materiál pojezdové plochy je mlat. Pochozí plocha je broušený litý beton. Na tomtéž místě je situováno 16 parkovacích míst. Druhý zadní vstup na zahradu z ulice je ponechán a záleží na vedení domova na jeho otevřenosti či uzavřenosti pro obyvatele. Poloha domu je určována výhledem z oken obytných částí tak, aby nedocházelo k vzájemnému rušení s okolními obytnými domy. Klíčové byly i výhledy z interiérových náměstí domu. Přesná poloha domu byla určena tak, aby bylo pokáceno minimum kvalitních stromů na parcele.
Dům je prokrvován dvojicí jader napojených na suterén, kde je situována většina servisních provozů spojených s provozem domů a který propojuje obě části domu. Zásobovací automobily sjíždí po rampě přímo do suterénu.
Hlavním pohledovým materiálem domu je omítka. Různá na soklu budovy a na těle domu. Omítku doplňují okna v dřevěných rámech, zábradlí černé grafitové barvy.
Konstrukce stavby je železobetonová. V další projekční fázi budou posouzeny obě varianty, stěnový systém a skelet podle ekonomičnosti. V případě skeletu bude výplňové zdivo z děrovaných keramických tvárnic. Kontaktní zateplení se silikátovou vrchní vrstvou bude mít odlišné souvrství na soklu a na těle domu.
Střechu chápeme jako pátou fasádu domu. Okolo jsou vysoké budovy. Je oplechována rovná s mírným sklonem.

Název projektu:
Dům s pečovatelskou službou v Sezimově Ústí
Adresa:
Sezimovo Ústí
Typ:
bydlení
Soutěž:
2014 - 1. místo ve veřejné architektonické soutěži
Stav projektu:
dokončeno
Tým:
re: architekti - Michal Kuzemenský, Ida Chuchlíková, David Pavlišta, Ondřej Synek, Jan Vlach, Jiří Žid
Tomáš Feistner
Kanceláře Publicis

Kanceláře Publicis 2006

Název projektu:
kanceláře Publicis Prague
Klient:
Publicis Prague
Adresa:
Jankovcova, Praha
Typ:
interiér
Studie:
2005
Stav projektu:
dokončeno
Realizace:
2006
Tým:
Michal Kuzemenský, autor
Luboš Hlávka, spolupráce
Komunitní centrum Hloubětín

Komunitní centrum Hloubětín 2014

Navrhujeme jednoduchý dům navazující na své okolí. Do ulice připomíná jednu z okolních stodol, ale vnitřku a pohledu do zahrady dominuje řád a velkorysost společenské instituce, kterou směrem do ulice prozrazuje pouze trojice velkých oken a závětří vstupu. Do domu promítáme předobraz místní sokolovny či maloměstského divadla.
Prosté dispoziční schéma předurčuje různé způsoby využití. Dvoupatrové foyer a otevření domu do krovu umožňují návštěvníkovi vnímat dům jako jeden celek.
Co je to komunitní centrum? Dům, který sdílí široká obec občanů, od dětí po seniory, lidí s rozdílným zázemím, názorem a především vkusem. Navrhujeme tedy dům, který není esteticky agresivní, dům bez prvoplánové kreativity. Dům, který na první pohled vypadá jako jedna ze stodol křižovnických statků, ale na pohled druhý svým portálem a velkými čtvercovými okny jasně říká, že je veřejnou službou – institucí. Obal pro společnou činnost, místo setkání. Děj je důležitější než jeho kulisa. Je to hospoda? Stodola? Vesnická sokolovna? Navrhujeme do Prahy a mluvíme o vesnici. Taková je část Hloubětína, o které je řeč. Stopy bývalé vesnice před Prahou, jejíž strukturu dodnes tvoří několik velkých statků obehnaných zalamovanými zdmi, vesnická škola, kostel s hřbitovní zdí se potkávají s městem. Paneláky a domkařská čtvrť, nesouvislá a netvořící zřetelnou urbánní strukturu, celek znejišťující uliční frontu, s nejasnou hranicí mezi tím co je ještě ulice a už silnice.
Dům komunitního centra je vsazen do řady domů, kdy každý má mírné odskočení a jinou orientaci od vedlejších, řada prázdných štítů. Komunitní centrum má být především živým jádrem obce. Lidé přitahují lidi. Navrhujeme proto dům s velkorysým foyer, do kterého se otvírá knihovna, s jejím pravidelným rytmem otvíracích hodin, komunitní centrum oddělené pouze zúžením chodby, sál, který se umí z foyer zcela propojit. Podlouhlá prosklení umožňují dům přehlédnout po celé jeho délce, vše pod jedním průběžným otevřeným krovem. V domě nebude prázdno.
Směrem do ulice má dům čtveřici děr; trojici velkých oken, kdy každé promítá vnitřní život jedné z částí centra: knihovny, kluboven a sálu. Čtvrtá z děr je závětří, otevření foyer do ulice a parku před komunitním centrem, tudy můžeme nahlédnout dovnitř, co se tam vlastně děje, tady můžeme počkat na přátele před začátkem programu, odsud se dají pozorovat projíždějící auta na návsi…
Pakliže dům při pohledu z ulice evokuje blízké stodoly a rurální sentiment, při pohledu do foyer jednoznačně deklaruje svůj statut komunitního centra. Řád francouzských oken s nadsvětlíky, otevření foyer do krovu, velkorysé schodiště.
Společenský sál je integrální součástí domu, i když je možné ho provozně oddělit, v zimě pouze temperovat. Právě v zimě se ale sály využívají nejvíce, plesy, bály, maškarní i cvičení dětí s matkami, proto ho navrhujeme právě tak, aby ho bylo snadné v případě zájmu lehce propojit se zbytkem domu.
Veškeré zázemí domu, které jsme rozšířili o sprchy a šatny, je umístěno společně s kanceláří v suterénu s vlastním servisním vstupem. Suterén ale není podřadnou součástí domu, je s foyer propojen velkým schodištěm a jeho sbíhající se chodba je zakončena prosklením do anglického dvorku, to dodává i této utilitární části domu na kvalitě.
Zahradu komunitního centra navrhujeme s obdobnou představou jako dům samotný. Musí být všestranná, musí iniciovat možné děje, ne je omezeně předurčovat. Jednou částí je prostým fotbalovým pláckem, část určena pro komunitní pěstitelskou zahrádku, část pro opékání buřtů. Jen dům lemuje tvrdý pás broušeného betonu, na který se může otevřít kavárna nebo sál během plesů či slavností.

Název projektu:
Komunitní centrum Hloubětín
Adresa:
Hloubětín, Praha
Typ:
veřejná správa a komunita
Soutěž:
2014
Stav projektu:
dokončeno
Tým:
re: architekti - Michal Kuzemenský, Ida Chuchlíková, David Pavlišta, Ondřej Synek, Jan Vlach, Jiří Žid
Spolupráce: Tomáš Novotný